Vitamín D – D jako deficit.

Napsal Roman Michna dne .

Jsem milovníkem jara a podzimu.  Na jaře jsem se narodil, probouzí se příroda a počasí bývá velmi proměnlivé. Deštivé dny střídají ty slunečné a díky střídaní této polarity vnímám život pestřeji. Ta proměnlivost se mi líbí i na podzimu  kdy se opět vše zpomaluje a usazuje. Letos tomu však tak není.  Cítím z mnoha lidi únavu  způsobenou upachtěností  jak jim počasí nedá spočinout a suchý slunný podzim ždímá z nás i z přírody poslední zbytky sil. Vybavuje se mi název slavného filmu Nikity Michalkova Unaveni sluncem, který na tuto situaci náramně pasuje. Lidé říkají, že dokud je hezky, je potřeba  ještě stihnou to či ono.  Člověk, jako součást přírody, by měl na podzim zpomalit a vědomě odžít podzimní zklidňující energie.  Tyto nekonečné slunné podzimní dny jsou proto matoucí a kdo vědomě nezpomalí, může být zpomalen jinak. Však už to známe. Myslíme si také, že díky slunci máme i dostatek vitamínu D. Ten dokáže naše tělo vyrobit samo právě díky slunečním paprskům. Ovšem je tomu skutečně tak? Máme jej dostatek? Bohužel nemáme. Hovoří se o tom, že 75% obyvatelstva na podzim již nemá dostatečné množství vitamínu D.  Ten je potřeba téměř v každé buňce těla. Je zodpovědný za metabolismus vápníku a fosforu a podílí se na téměř 200 chemických reakcí v těle. Při jeho nedostatku vznikají vážné imunitní poruchy, u dětí je to známá křivice, dále krátkozrakost, nervové poruchy- deprese, osteoporóza, časté zlomeniny, potíže se střevy jako např. Crohnova choroba, poruchy spánku atd. V chřipkových obdobích bývají naměřeny  v populaci nejnižší hodnoty vitamínu D, tak je důležitý!



Otec nebo tatínek?

Napsal Roman Michna dne .

Když  hovořím se ženami o jejich rodičích, používají buď slovo otec nebo tatínek. To vypovídá o mnohém. Ostatně, celkový obraz tohoto vztahu se dá vyčíst z tónu jejich hlasu či řeči těla. Můj kamarád před lety řekl: ,,…není těžké býti otcem,  těžké je býti tatínkem.” Dnes již vím o čem mluvil.   Známý psycholog Kevin Leman,  zabývající se rodinnými konstelacemi, píše o tom, že vztah ženy k otci více, než cokoliv jiného, ovlivňuje její vztah k jiným mužům – nadřízeným, podřízeným, synům, bratrům, manželovi apod. Žádný jiný vztah tak zásadně neovlivní, ať už v dobrém či ve zlém, život ženy jako vztah k muži zvanému “otec”. Doslova píše: ,,Manžel sklidí úrodu, kterou zasel tchán! ” Dá se tedy hovořit o tom, že žena je v dospělosti tím, kým ji udělal její táta.


Víra a očekávání

Napsal Roman Michna dne .

V roce 1952 lékař Albert Mason léčil pomocí hypnózy bradavice patnáctiletého chlapce. Byl to velmi těžký případ. Chlapcova kůže připomínala spíše sloní než lidskou kůži. Postižené měl, kromě hrudi, celé tělo. Mason ošetřoval chlapce postupně. Nejprve se zaměřil na jednu paži. Když chlapec navštívil lékaře o týden později byla jeho kůže na ruce zdravá a růžová.  Mason pokračoval v hypnóze a podařilo se mu vyléčit díky duševní síle většinu chlapcovy kůže a ten začal vést normální život. Mason přivedl chlapce k jeho ošetřujícímu lékaři-chirurgovi. Chirurga, který před tím léčil chlapce kožními transplantáty, zdravotní stav chlapce velmi překvapil.  Tehdy řekl Masonovi že chlapce netrápily bradavice, nýbrž smrtelná genetická choroba zvaná kongenitální ichtyóza (rohovatění kůže). Mason poté zveřejnil článek o této úspěšné léčbě v British Medical Journal (Mason, 1952). Stala se z něj hvězda a byl vyhledávaný právě pacienty postiženými touto chorobou, kterou do té doby nedokázal nikdo další vyléčit.  Mason dále pomocí hypnózy léčil další pacienty se stejným postižením, ale už nikdy nezopakoval podobný výsledek.  Podle vlastních slov hrál svůj optimismus (Discovery channel 2003). Zlom nastal v momentě, kdy se dozvěděl, že neléčí bradavice nýbrž dědičnou nevyléčitelnou chorobu. 



Trauma 3. část – trauma přitahuje trauma

Napsal Roman Michna dne .

Jeffrey se narodil v sobotu 21. března 1960 v Milwaukee (USA) jako první dítě Lionela a Joyce. Otec získal doktorát z analytické chemie a byl pilným a úspěšným pracovníkem. Na svého syna neměl moc času. Jeffrey jej později označil jako osobnost cílevědomou a silnou.
Jeho matka byla také cílevědomá a silná. Ale také byla neurotička a manželství rodičů Jeffreyho bylo postupem času velmi bouřlivé. Malý Jeffrey byl velmi často svědkem rodičovských hádek, kde také došlo i na fyzickou inzultaci. K tomu všemu byl malý Jeffrey ve čtyřech letech hospitalizován pro operaci kýly. Když mu měla být nasazena maska s anestezií, malý chlapec bojoval s takovou vervou, že musel být připoután k operačnímu stolu. Po operaci se zdálo, že to chlapce zlomilo. Uzavřel se do sebe, byl nepříjemný a začal trpět depresí.


Trauma 2. část – “Když se uvolňuji, znervózňuje mě to…”

Napsal Roman Michna dne .

Když se naše nervová soustava střetává s nebezpečím, přechází do stavu nabuzení. Podle intenzity rozlišujeme čtyři fáze.
První fáze je vzrušení , druhá stažení-zúžení, třetí disociace a čtvrtá bezmoc-zmrznutí.(nyní tyto fáze nebudu podrobně rozepisovat). Jedná se o normální, zdravé reakce, kterými se naše tělo připravuje na střet s hrozbou, nebo pokud je příliš veliká a nedá se jí čelit (nemůžeme utíkat ani bránit se), odpojuje dočasně nervovou soustavu. (bolest je utlumena, vnímání je oslabeno). Tyto reakce se nemusejí stát traumatickými symptomy dokážeme-li vybít tento náboj během ohrožující situace nebo těsně po ni (několik hodin). Nervová soustava se poté dostává zpět na energetickou úroveň, na které funguje normálně.
Dostaví se pocit dokončení, uspokojení i hrdinství.



Trauma 1. část – příliš mnoho, příliš rychle, příliš brzy..

Napsal Roman Michna dne .

Oficiální definice traumatu je příliš zdlouhavá. Americký psycholog Peter A. Levine, který na tomto poli v posledních 30 letech vykonal, dle mého názoru, nejvíce práce, definici značně zkrátil. Trauma tedy je : příliš mnoho, příliš rychle, příliš brzy, přičemž pro každého z nás je “příliš” jiná míra. Záleží na mnoha faktorech a těm se budu věnovat v druhé části někdy příště. Peter Levine byl osloven americkou vládou, aby se pokusil pomoci vyřešit problém s válečnými veterány. Každý den spáchá sebevraždu v USA 22 příslušníku armády. To je mnohem více, než kolik vojáků padne v boji. Sebevražda je však pouze jedním z mnoha důsledků nevyřešeného traumatu, mezi ty další patří znásilnění, domácí a jiné násilí, závislosti a bezdomovectví. 2 až 3 miliónů amerických vojáků se doposud vrátilo z bojišť a mnoho z nich v sobě nosí časovanou bombu ve formě traumat.



Srdeční arytmie

Napsal Roman Michna dne .

S epizodou srdeční arytmie se setká téměř každý člověk, a téměř vždy je to nepříjemná zkušenost. Také jsem si prožil svou zkušenost a prožíval jsem ji několik měsíců. Srdeční tep je autonomní proces, tzn. že jej nelze bez určitého nácviku ovlivnit vůlí (např. biofeedback). Když je srdce zdravé, bije v uspořádaném harmonickém rytmu, který nevnímáme. Ovšem když dojde ke “klopýtnutí”, zrychlení klidového tepu, který naruší přirozený řád, začneme pociťovat nepříjemné pocity jako je úzkost, slabost, neschopnost se nadechnout, podlamování kolen a tendence ke mdlobám. Jsme doslova přinuceni okamžitě naslouchat svému srdci!



Porod píše scénář pro další život

Napsal Roman Michna dne .

     Během studia kraniosakrální osteopatie u Radka Neškrabala jsem se poprvé setkal s termínem porodní trauma. Jistým způsobem mi bylo toto téma velmi blízké a zároveň jsem na svém těle pociťoval ono známé brnění, mravenčení, až rozechvění, které jak dnes již vím, signalizovalo přímou souvislost s mým ranným prožitkem příchodu na svět. Ten neproběhl vůbec hladce, ba naopak  velmi dramatický, a já mohu být rád, že jsem jej s maminkou přežil. Následky, které se neřeší, v sobě nosíme celou naší existenci a jak zmiňuji dále, výrazně ji ovlivňují. Tyto prvotní otisky doslova píší scénář našeho dalšího života. Mnoho lidí si myslí, že čím je dítě menší, tím méně si toho bude pamatovat. Opak je pravdou!