Před pár týdny jsem sledoval v televizi jednu část dokumentární série rekonstrukcí Letecké katastrofy. Při sledování tohoto dílu mne doslova zamrazilo a nebylo to tím, co se odehrávalo na obrazovce, ale bylo to díky uvědomění, že příběh který sleduji je archetypem současné situace ve světě. Tento příběh nabízí nahlédnutí do souvislosti a také možné řešení.
Tento text je na mé poměry poněkud obsáhlý. Pro část čtenářů může být těžce srozumitelný. Přistupte k němu jako ke studijnímu materiálu, ke kterému je možno se vracet. Jsem si vědom jeho náročnosti, přesto jej zveřejňuji v této formě. Dejte si, prosím, na něj čas. Pokud jej v tuto chvíli nemáte, četbu odložte na později.
Samuel Beckett jednou řekl:” Jsou dva okamžiky pro které stojí za to psát. První, když začínáte a druhý, když to vyhazujete do koše”. Věřím tomu, že následující řádky přece jen budou mít pro čtenáře jistou hodnotu, jelikož se budeme věnovat důležitým informacím o imunitním systému. Jeho kondice je v tomto období naprosto zásadní, více než kdy jindy.
Nedávno přijela na ošetření kolegyně, která posledních 14 dní měla potíže se spánkem, ztratila koncentraci, nebyla schopna se soustředit na jednu věc. Také se cítila velmi unavená s tím, že není schopna jakoukoliv formou dobít energii. Nebyla si vědoma žádné události, která by tento její stav způsobila.
Obě naše děti jsme přivedli na svět doma, přesto nepatříme s ženou mezi propagátory domácího porodu. Naši zákonodárci navíc vytvořili pro domácí porod méně bezpečné podmínky než jaké by mohly být tím, že zakázali porodním asistentkám asistovat u domácích porodů pod pokutou 1 milion korun. Jejich záměrem bylo snížení počtu domácích porodů a nasměrování všech rodiček do porodnic, ovšem to se neděje a namísto toho se stává domácí porod pouze rizikovější.
V pátek 19.7. 2019 ráno má žena porodila druhé dítě, syna Olivera. Opět jsme byli vedeni Vyšší moci k domácímu porodu za účasti zkušené porodní asistentky. Byl to znovu velmi intenzivní zážitek, během něhož se vynořovaly různé strachy a emoce, které se střídaly s projevy obrovské Síly, která byla projevem Všeho co Je v daném okamžiku a co nelze nijak vylepšit, ba naopak.
Jsem milovníkem jara a podzimu. Na jaře jsem se narodil, probouzí se příroda a počasí bývá velmi proměnlivé. Deštivé dny střídají ty slunečné a díky střídaní této polarity vnímám život pestřeji. Ta proměnlivost se mi líbí i na podzimu kdy se opět vše zpomaluje a usazuje. Letos tomu však tak není. Cítím z mnoha lidi únavu způsobenou upachtěností jak jim počasí nedá spočinout a suchý slunný podzim ždímá z nás i z přírody poslední zbytky sil. Vybavuje se mi název slavného filmu Nikity Michalkova Unaveni sluncem, který na tuto situaci náramně pasuje. Lidé říkají, že dokud je hezky, je potřeba ještě stihnou to či ono. Člověk, jako součást přírody, by měl na podzim zpomalit a vědomě odžít podzimní zklidňující energie. Tyto nekonečné slunné podzimní dny jsou proto matoucí a kdo vědomě nezpomalí, může být zpomalen jinak. Však už to známe. Myslíme si také, že díky slunci máme i dostatek vitamínu D. Ten dokáže naše tělo vyrobit samo právě díky slunečním paprskům. Ovšem je tomu skutečně tak? Máme jej dostatek? Bohužel nemáme. Hovoří se o tom, že 75% obyvatelstva na podzim již nemá dostatečné množství vitamínu D. Ten je potřeba téměř v každé buňce těla. Je zodpovědný za metabolismus vápníku a fosforu a podílí se na téměř 200 chemických reakcí v těle. Při jeho nedostatku vznikají vážné imunitní poruchy, u dětí je to známá křivice, dále krátkozrakost, nervové poruchy- deprese, osteoporóza, časté zlomeniny, potíže se střevy jako např. Crohnova choroba, poruchy spánku atd. V chřipkových obdobích bývají naměřeny v populaci nejnižší hodnoty vitamínu D, tak je důležitý!
V roce 1952 lékař Albert Mason léčil pomocí hypnózy bradavice patnáctiletého chlapce. Byl to velmi těžký případ. Chlapcova kůže připomínala spíše sloní než lidskou kůži. Postižené měl, kromě hrudi, celé tělo. Mason ošetřoval chlapce postupně. Nejprve se zaměřil na jednu paži. Když chlapec navštívil lékaře o týden později byla jeho kůže na ruce zdravá a růžová. Mason pokračoval v hypnóze a podařilo se mu vyléčit díky duševní síle většinu chlapcovy kůže a ten začal vést normální život. Mason přivedl chlapce k jeho ošetřujícímu lékaři-chirurgovi. Chirurga, který před tím léčil chlapce kožními transplantáty, zdravotní stav chlapce velmi překvapil. Tehdy řekl Masonovi že chlapce netrápily bradavice, nýbrž smrtelná genetická choroba zvaná kongenitální ichtyóza (rohovatění kůže). Mason poté zveřejnil článek o této úspěšné léčbě v British Medical Journal (Mason, 1952). Stala se z něj hvězda a byl vyhledávaný právě pacienty postiženými touto chorobou, kterou do té doby nedokázal nikdo další vyléčit. Mason dále pomocí hypnózy léčil další pacienty se stejným postižením, ale už nikdy nezopakoval podobný výsledek. Podle vlastních slov hrál svůj optimismus (Discovery channel 2003). Zlom nastal v momentě, kdy se dozvěděl, že neléčí bradavice nýbrž dědičnou nevyléčitelnou chorobu.
S epizodou srdeční arytmie se setká téměř každý člověk, a téměř vždy je to nepříjemná zkušenost. Také jsem si prožil svou a prožíval jsem ji několik měsíců. Srdeční tep je autonomní proces, tzn. že jej nelze bez určitého nácviku ovlivnit vůlí (např. biofeedback). Když je srdce zdravé, bije v uspořádaném harmonickém rytmu který nevnímáme. Ovšem když dojde ke “klopýtnutí”, zrychlení klidového tepu, který naruší přirozený řád, začneme pociťovat nepříjemné pocity jako je úzkost, slabost, neschopnost se nadechnout, podlamování kolen a tendence ke mdlobám. Jsme doslova přinuceni okamžitě naslouchat svému srdci! Někteří jedinci následně upínají na srdce až takovou pozornost, že vzniká chorobný stav zvaný kardiofobie (strach ze selhání srdce). To arytmie pouze zesiluje a podporuje.