V roce 1984 mi bylo šest let. Tehdy si rodiče všimli, že když se dívám v neděli na Studio kamarád 
, tak že u toho zvláště nakláním hlavu. Vzali mě k místní oční lékařce a bylo zjištěno, že mám poměrně dost rozvinutou dalekozrakost na obou očích a další vady na oku levém. Bylo naměřeno 4,5 a 5 dioptrií. Nafasoval jsem tedy brýle s tlustými skly a učil se s nimi žít. Za půl roku jsem absolvoval přeměření zraku s tím, že se vše ponechalo jak bylo a že se musím s nošením brýlí smířit na celý život a že se patrně dioptrie budou jen přidávat. Bohudík se rodiče se situací nesmířili a přes dědečka a jeho kontakt jsem se jednou ocitl ve Zlíně, přímo o docenta pana Karla Kuběny. Pamatuji si na moment, kdy jsem s mámou vstoupil do jeho ordinace. Byla potemnělá a kromě ticha a vyobrazených svatých postav Ježíše a Panny Marie na obrázcích a soškách, mě prostoupil klid, který vyzařoval ze samotného pana docenta. Tu posvátnou atmosféru si pamatuji dodnes. Hluboce se ve mě otiskla. Prohlédl mě a pak se mámy zeptal na můj porod. Ta mu vše vylíčila, to co si prožila od vyvolávání porodu až po situaci, kdy ji tři sestry skákaly po břiše a ona po porodu vypadala se spoustou modřin, podlitin a krvavého bělma očí jako Rocky Balboa po prohraném zápase. Táta se polekal, když ji po pár dnech viděl.
, tak že u toho zvláště nakláním hlavu. Vzali mě k místní oční lékařce a bylo zjištěno, že mám poměrně dost rozvinutou dalekozrakost na obou očích a další vady na oku levém. Bylo naměřeno 4,5 a 5 dioptrií. Nafasoval jsem tedy brýle s tlustými skly a učil se s nimi žít. Za půl roku jsem absolvoval přeměření zraku s tím, že se vše ponechalo jak bylo a že se musím s nošením brýlí smířit na celý život a že se patrně dioptrie budou jen přidávat. Bohudík se rodiče se situací nesmířili a přes dědečka a jeho kontakt jsem se jednou ocitl ve Zlíně, přímo o docenta pana Karla Kuběny. Pamatuji si na moment, kdy jsem s mámou vstoupil do jeho ordinace. Byla potemnělá a kromě ticha a vyobrazených svatých postav Ježíše a Panny Marie na obrázcích a soškách, mě prostoupil klid, který vyzařoval ze samotného pana docenta. Tu posvátnou atmosféru si pamatuji dodnes. Hluboce se ve mě otiskla. Prohlédl mě a pak se mámy zeptal na můj porod. Ta mu vše vylíčila, to co si prožila od vyvolávání porodu až po situaci, kdy ji tři sestry skákaly po břiše a ona po porodu vypadala se spoustou modřin, podlitin a krvavého bělma očí jako Rocky Balboa po prohraném zápase. Táta se polekal, když ji po pár dnech viděl.
Docent Kuběna nám sdělil, že mé potíže jsou způsobeny právě oním těžkým porodem, když jsem byl násilím vytlačován z lůna přes neotevřené porodní cesty. Zároveň mi sdělil, že to bude dobré a že do dospělosti se brýlí určitě zbavím. Chce to jen trpělivost a trošku práce. Oči mi pořádně proměřil a nasadil dioptrie o něco slabší, než jsem potřeboval. Prý proto, aby se oči lehce namáhaly, ale ne příliš a já s tím jak porostu a budu dospívat, budu tím oči popohánět ke správnému vývoji.
Docenta jsem posléze navštěvoval každý rok. Laskavě si mě vzal do péče, byť v jeho středisku ordinovalo více lékařů. Zrak mi vždy pečlivě přeměřil a opět dioptrie ubral. Takto jsme spolupracovali asi 12 let. Pamatuji si pak velmi dobře, když mi v necelých 18 letech (kdy už jsem brýle nosil jen na čtení – půlky či jedničky), při našem setkání řekl: „tak Romane, Tvé oči jsou již zdrávy, ty brýle mi zde můžeš nechat. „
Poté co odešel docent Karel Kuběna do důchodu, jeho centrum převzal jeho syn Tomáš Kuběna. Vzal si mě do péče v rámci preventivních prohlídek a pokračuje dále v otcově tradici, a úspěšně se řídí tím, co otec hlásal, tedy : „Pro mě byl pacient vždy Někdo, ať to byl národní umělec nebo drobný pasekář z Nedašovy Lhoty. Snažil jsem se, aby měl pocit, že je očekáván, že je v naší ordinaci vítán. Dbal jsem vždy, aby se stal středem pozornosti dalších lékařů a sester. Vážili jsme si důvěry, s níž se svěřil do našich rukou..“ (převzato z webových stránek kubena.cz)
O docentu Kuběnovi se traduje historka, kdy měl tehdejší prezident Gustav Husák zájem nechat si u docenta vyšetřit zrak. Měl pro něj poslat vrtulník, aby jej odvezl do Prahy za prezidentem. Ten však prezidenta požádal, aby raději přijel za ním, protože za tu dobu strávenou na cestě by vyšetřil mnoho pacientů.
Pro mě a nejen pro mě jsou docent i doktor Kuběnovi léčiteli. Léčitel je lékař, který vykonává své poslání pro samotnou práci a pro pomoc druhým, kdy ze své úrovně vědomí bezpodmínečné lásky svou práci posvěcuje a tak ji povyšuje do rovin, kde se mohou dít uzdravení. Celá naše rodina jezdí do Zlína s očima za Tomášem Kuběnou a jen jeho přítomnost a její kvalita se do člověka otiskne. Když mi v mých šesti letech docent Karel Kuběna řekl, že do dospělosti své oči uzdravím, dal mi zcela zásadní víru v to, že to tak bude. Vlastně vědění, kdy nebyla pochybnost. Co by naivní šestileté dítě jsem samozřejmě této kapacitě uvěřil. On totiž věděl, že je to možné. Díky této zkušenosti dnes vím, jak je důležité pozitivní naprogramování. Bohužel u většiny lékařů se děje přesný opak, aniž by si to možná uvědomovali, protože nevědomě zacházejí s nocebo efektem (negativní programování), namísto aby posilovali svým vlivem samo uzdravující síly, které je schopen náš organismus aktivovat. Lékaři mají v rukou tuto velkou moc. Chce to jen ji spolu se znalostmi využít ve prospěch pacienta!
Docent Karel Kuběna po odchodu do důchodu stále ještě pár dní v měsíci ošetřoval pacienty. Myslím, že to bylo někdy kolem roku 2015. Tehdy jsem v rámci preventivní prohlídky byl z čekárny pozván do ordinace a tam jsme se s docentem Kuběnou setkal naposled (z tohoto světa odešel v roce 2019). Seděl tam téměř 90letý pán v bílém plášti, přesně tak jak si jej pamatuji poprvé z šesti let a vyzařoval z něj stejný klid. Bylo to jakési symbolické setkání. Jsem mu velmi vděčný za to, že posledních 30 let mohu na svět koukat bez brýlí, ale také za to, že jsem již v raném věku mohl poznat člověka, pro kterého je léčení lidí skutečných posláním, kterému podřizoval vše a stejný princip otiskl do svého syna, který dbá o to, aby tátův odkaz žil.
