Dnes jsme s manželkou po obědě prchli do lesa. Zajeli jsme dál od města, kde bude větší klid. Hned na kraji lesa žena našla krásný hřib, ovšem neměli jsme sebou košík, sáček, tašku.. nic… Taška, úplně nová, čistá, ležela o 10 metrů dál. Manželka našla houbu, já tašku. Tak bylo jasné, že ty houby asi máme sbírat, i když neplánovaně…
Našli jsme jich poměrně dost, šli jsme dál směrem do hloubi lesa, kde jsme ještě nikdy nebyli. Asi po půlhodince jsme dorazili na palouček, kde byly malé stromky, keře a bokem stál krásný vzrostlý buk. Upoutal mou pozornost, šel jsem k němu, zatímco manželka kráčela jiným směrem. Když jsem se blížil, zaregistroval jsem na stromě nápis. Pak mě až zamrazilo..
Na stromě byl nápis Simon Phoenix – 14. 10. 2003. Nápis tedy vznikl na den přesně přes 23 lety. Když něco takového zažiji, nespokojím se s tím, že jde o náhodu, ale je mi jasné, že je potřeba pátrat v souvislostech, aby mi mohlo být něco sděleno.
Jméno mi nic neříkalo, tak jsem jej nyní večer zadal do vyhledávače a to mě zamrazilo podruhé. Simon Phoenix je postava z filmu Demolition Man. Byl to nejhorší zločinec a šiřitel chaosu z Los Angeles z konce minulého století. Ve filmu pronesl: “ .. nemůžete lidem sebrat právo na to, aby se chovali jako blbci…“
U toho mě opravdu až běhá mráz po zádech, protože jsme se v uplynulých dnech s manželkou několikrát bavili na tohle téma. Co se s lidmi děje, jak se mění před očima, jak se rozhodují a jak jdou se sklopenou hlavou vstříc sebedestrukci. Končili jsme tím, že je to jejich nezastupitelné právo, jen my bychom se toho neměli emočně účastnit.
Myslím, že tohle je v dnešní době, kdy lidé prochází velkou zkouškou, obrovské téma. Duše mnoha lidí chřadne a umírá, protože ji nevyživují a nechali se svézt z cesty. Tělo je jen zrcadlo duše a proto lidi provází mnoho nemocí, rychle stárnou a ještě rychleji odcházejí z tohoto světa. Je třeba si v této době mnohem častěji připomínat zásadní pravdu: zlo je sladké a pravda je přísná. To, co se nabízí na lesklém podnose je potřeba odmítnout a naopak je potřeba vydat se místo dálnicí úzkou stezkou, kde však můžete získat šrámy. Podobně jako jsme byli my dnes oklikami, houštím a úbočími dovedeni k onomu stromu..
