Naďa mě vyhledala v situaci, kdy se po rozchodu s partnerem ocitla opět u rodičů doma. Čerstvá třicátnice ztratila vizi budoucnosti a začaly se  u ní projevovat depresivní stavy a úzkosti.  Pracovala manuálně v „korporátu“, práce ji nebavila a chodila do zaměstnání jen kvůli penězům. Rodiče, zejména máma, se opět začali vůči ní chovat velmi majetnicky a formou kontroly ji velmi zužovali životní prostor. To se projevovalo tak, že Naďa musela stejně jako třináctiletá slečna vysvětlovat kam jde, s kým jde a kdy se vrátí. Když náhodou něco proběhlo jinak, následoval výslech. Naďa slízla ve stylu „já ti to říkala“ od rodičů obvinění za to, že promarnila roky života s nevhodným partnerem.  Veškerou svou dřívější energii směřovala do vztahu. Když se rozpadl, nezůstalo Nadi nic, co by prozařovalo její život. Uvědomovala si, že je potřeba se v životě a svém nastavení někam posunout, neměla však sílu a nevěděla kudy kam.  Rodinné prostředí ji dusilo a velmi záhy ji opustil i poslední elán, alespoň někam si zajít s kamarádkami, protože by následovaly otázky a výslech ze strany rodičů. Vztah rodičů byl samozřejmě také velmi neutěšený. Poté, co odešli do důchodu,  jejich život se smrskl na dennodenní rutinu vedle partnera, se kterým žili 40 let a znali každé jeho gesto či vzorec chování. Dříve se to ještě dalo vydržet, protože chodili do práce a ze svého vztahu mohli pravidelně „utíkat“, ale nyní si zůstali napospas. Desítky let neřešené vztahové problémy se kupily a mezi rodiči panovala velká citová reaktivita. A pak se vrátila do jejich života a domova  Naďa, jaká to příjemná změna.  Rodičům se tak doma ocitl nový „hromosvod“ a ve  svém nastavení k manipulaci a obviňování měli nový objekt kam vrhali svou neklidnou energii.  Samozřejmě hrozilo, že Naďa by mohla potkat nového partnera, tím by ztratili středobod svého vesmíru a opět by se „prudili“ navzájem. Z toho důvodu bylo potřeba notně Nadi přistřihávat křídla.

Hned na našem prvním setkání jsem Nadi pověděl onen známý příběh o člověku, který potká na pláži rybáře s kbelíkem naplněným kraby, Člověk oslovil rybáře a řekl mu, že by měl raději kyblík přikrýt víkem, nebo se krabi dostanou ven. Starý moudrý rybář však odpověděl:“ No, to není nutné. Jak vidíte, jeden krab leze po stěně kyblíku, aby se dostal ven, a ostatní krabi po něm sahají, až ho chytí a stáhnou ho zpátky dolů, takže víko není nutné“.

Společně jsme se zasmáli, protože Naďa si uvědomila, že rodiče jsou tito „krabi“, kteří ji nechtějí pustit a potřebují ji. Kdyby se osvobodila, pouze by rodičům zrcadlila jejich neschopnost vystoupit z nefungujícího vztahu plného negativity a žít svobodu a radost. Při počátečním vyšetření těla Nadi se projevovala dynamika uzavřené pánve (tedy první a druhé čakry) a to samé se také dělo v oblasti horního hrudníku, kolem brzlíku a také krku. Brzlík je řídícím centrem akupunkturního, tedy našeho energetického systému. Setkávali jsme se intenzivně po dobu 3 měsíců, a začali jsme tím,  že jsme rozpouštěli dynamiky v pánvi, podporovali brzlík a také krční (komunikační) čakru.  Pomalu ustupovala nastřádaná negativita a narůstala odvaha, ze které se rodí sebevědomí. Naďa získávala jiný pohled na situaci, více energie a síly k učinění vhodných kroků. Předně se odstřihnout od rodičů a postavit se na vlastní nohy. Jelikož měla příjem, nebyl problém najít vhodný podnájem, a tím si vytvořila vlastní oázu klidu, kde mohla po práci odpočívat a regenerovat. Musela samozřejmě obětovat větší část své výplaty, ale potřeba klidu a svobodného nádechu byla doslova nutností pro zachování zdraví.   Taktéž se podařilo změnit pohled na její práci a začala ji mít ráda, protože si uvědomila, že jí díky financím dává onu svobodu a začala se k ní stavět jako k dočasné možnosti. A protože zmizel odpor k této práci, mnohem méně ji vyčerpává. Potřebovala si odpočinout, zregenerovat, uspořádat si život a volný čas podle sebe. Budovat nové vztahy a čerpat inspiraci do budoucnosti.