Potkal jsem chlapíka, se kterým se zdravíme a občas prohodíme pár vět. Zeptal jsem se jej klasickou otázkou: „jak se máte?“ Dostal jsem odpověď, která mě pobavila svou formou, ale zároveň mi něco připomněla. Řekl: „myslel jsem, že jsem si hrábl na dno a že už se možná odrazím, ale zjistil jsem, že ono to má ještě sklep..“. Sám za sebe jsem sklep taky párkrát navštívil, ale ve skutečnosti to pak bylo při zpětném pohledu to nejlepší, co mě mohlo potkat, protože v té největší temnotě člověk může rozpoznat kým je a kým není. Trošku symbolicky mi to připomnělo jeden proces, který se odehrál při ošetření jednoho muže tento týden. Ten viděl obrovskou hromadu suti a odpadu, kterou se probíral. Vůbec se mu nechtělo, smrdělo to a bylo to hodně špinavé. Ovšem pokaždé, když odstranil z hromady část suti, začala se pod ní objevovat stupa se zlatou stříškou (buddhistická stavba, symbol míru, klidu a osvícení, do které se ukládají posvátné texty). Ten muž je buddhista a patrně proto k němu bylo promlouváno symbolicky jeho jazykem. On byl díky tomuto prožitku motivován a vytrvá ve své snaze, jelikož ve svých blízkých vztazích pracuje na odpuštění. To zásadní se totiž událo, když bylo při ošetření působeno v oblasti srdce…