Srdeční arytmie

Napsal Roman Michna dne .

S epizodou srdeční arytmie se setká téměř každý člověk, a téměř vždy je to nepříjemná zkušenost. Také jsem si prožil svou zkušenost a prožíval jsem ji několik měsíců. Srdeční tep je autonomní proces, tzn. že jej nelze bez určitého nácviku ovlivnit vůlí (např. biofeedback). Když je srdce zdravé, bije v uspořádaném harmonickém rytmu, který nevnímáme. Ovšem když dojde ke “klopýtnutí”, zrychlení klidového tepu, který naruší přirozený řád, začneme pociťovat nepříjemné pocity jako je úzkost, slabost, neschopnost se nadechnout, podlamování kolen a tendence ke mdlobám. Jsme doslova přinuceni okamžitě naslouchat svému srdci!


Po této zkušenosti je samozřejmě důležité lékařské vyšetření. Používá se např. Holter EKG, vyšetření krve (štítné žlázy) a také spiroergometrický zátěžový test. Většinou se však jedná o tzv. benigní extrasystoly, tedy nezávažné, ovšem i ty ukazují na narušení rovnováhy nervového systému… Nebudu se zde dále věnovat závažným postižením srdce a srdečního rytmu, ale spíše počátkům a náznakům nerovnováhy v této oblasti, které když se dlouhodobě neřeší, mohou vést k závažnějším poruchám (infarkt, mrtvice). “Kardiaci” jsou totiž lidé, kteří poslouchají jen svou hlavu a jejich srdce přichází velmi zkrátka. V konečném důsledku může toto “neposlouchání” vést až k onemocnění zvané angina pectoris, které by se dalo přeložit jako úzkost srdce. Symbolicky pak takový pacient používá nitroglycerinové tablety, tedy v podstatě trhavinu, jenž má za úkol roztrhat úzkostné stavy a vytvořit srdci opět místo… Je potřeba zdůraznit, že ať je diagnóza jakákoliv, vždy lze vhodným ošetřením změnit kvalitu života!

Při poruchách srdečního rytmu jde tedy o znovunalezení rovnováhy mezi hlavou a srdcem, tj. mezi rozumem a emocemi. Dlouhodobé popírání vlastních emocí a touhy se zhmotní právě v onemocnění v této oblasti. Ne nadarmo se používají rčení: “Srdce mi puká žalem” ,” …beru si to k srdci”, “mám něco na srdci…” , “srdce mi poskočilo radostí.” apod.

Pojďme se tedy podívat ve stručnosti na anatomii. Nebudu zabíhat do velkých detailů. Člověk, který přichází s úzkostí, s nahromaděným stresem, člověk neradostný, je člověk stažený a tedy “kyselý” (jeho fascie a acidobazická rovnováha). Proto je v první řadě velmi důležité doplnit hořčík, jelikož i ten má veliký vliv na náš nervový systém a hraje v něm nezastupitelnou roli. Spotřeba hořčíku při stresových situacích stoupá až 12x a doplnění hořčíku trvá až 90 dní. Doporučuji pořídit si hořčík na bázi citrátů, který je nejlépe vstřebatelný a samozřejmě doplněný o vitamín B6, díky kterému se hořčík může vstřebat. Horčík bez B6 je téměř zbytečné užívat.

Fascie je vazivový obal svalů a vnitřních orgánů  zarůstající do kostí. Je jednolitá a propojená. Hovoří se o tensegritě (rovnováze a harmonii) tohoto napětí. Všechny naše životní zkušenosti se promítají do našeho těla. Ty radostné nemá problém tělo integrovat a uvolňují jej, ovšem ty neradostné vyvolávají aktivaci nervů, potažmo stažení fascie. Při vyšetření “neradostného” člověka vnímám stažení v oblasti bránice, hrudníku, krku a zátylku. V oblasti hrudníku se jedná o obal plic – pleuru, obal srdce – perikard a bránici. Bránice zapisuje do sebe veškerý stres a je-li stažená (jakoby stočená dovnitř), vyvíjí zespodu tlak na osrdečník, stejně tak na plíce, které nejsou schopny plnohodnotného nádechu a výdechu. Srdce je pod tlakem, má v tuto chvíli málo prostoru pro svou práci. Jelikož jsou fascie propojeny, stačí určitý pohyb (například pootočení hlavy) a zároveň hluboký výdech, nebo vyvolání vzpomínky na určitou událost, která se pojí k dané emoci a tudíž její znovuprožití, a již tak stažená fascie se stáhne ještě více, nervy se aktivují a stimulují srdce. Může dojít i ke skřípnutí X.hlavového nervu v jugulárním otvoru (viz. níže). To pak může způsobit přeskočení rytmu, nebo až bolestivé “kopnutí” srdce do bránice. Stejně tak může takto “tlačit” na srdce určitá poloha ve spánku, kdy dochází ke stejnému principu. Ve své podstatě jde o biomechanický problém, jelikož srdce nemá dostatek prostoru pro svou práci. (analogicky srdce nemá dostatek prostoru v životě člověka). Pokud potřebujeme uvolnil tyto oblasti, musíme se zajímat minimálně o 2 hlavní nervy, kterou jinak tuto na nervy bohatou oblast inervují a mají na prostor kolem srdce výrazný vliv.

Prvním je desátý hlavový nerv  – nervus vagus – tzv. bloudivý nerv (viz. obrázek 1 dole) . Jedná se o smíšený nerv, a jeho větve se rozvětvují do všech vnitřních orgánů. Jeho vlákna se dělí na:

motorická – inervují krk, měkké patro, jícen, hlasivky, hrtan,hltan, jícen, peristaltiku žaludku a pankreatu
senzitivní – produkce hlenu, dýchací, trávicí trakt, vše od úst až po konečník (GIT)
parasympatická – vlákna jdou od mezihrudí k srdci a ovlivňují jej – zpomalení srdce, zpomalení dechu, pokles krevního tlaku.

Nervus vagus vychází z prodloužené míchy a jugulárním otvorem (ve švu mezi tylní a spánkovou kostí) kolem krkavic sestupuje trupem dolů a větví se.
Vlivem fyzických i psychických (skřípnutí nervu v jugulárním otvoru), vlivem zánětlivých a infekčních procesů může dojít k poškození nervových vláken, kdy dochází k jejich nadměrné stimulaci, oslabené stimulaci či nulové stimulaci. To se poté může projevit bolestí (migrény), dysfunkci orgánů (zácpy, průjmy), potížemi s polykáním a svalovými křečemi, poruchou rovnováhy, žaludečními vředy, inkontinencí a konečně i srdeční arytmií.

 

Druhým nervem, kterému se při ošetřeních hodně věnuji je brániční nerv – nervus phrenicus ( viz. obrázek 2 dole ).
Vystupuje z oblasti krční páteře C3,C4,C5, sestupuje krkem do hrudníku a inervuje bránici. Jeho větve inervují i pleuru (vazivový obal plic) a osrdečník!!!

Tyto dva nervy jsou klíčem k uvolnění bránice, horní hrudní apertury, krku.

Princip kraniosakrálního ošetření je ten, že tělu nic nenutíme a už jen tím získává novou zkušenost. Necháme se tělem vést a ono samo určuje pořadí a způsob práce, který mu vyhovuje. Tělu můžeme pouze nabídnout. Na počátku většinou systému klienta nabídneme vstup do klidových fází. Jedná se o techniku CV4 nebo EV 4 (komprese nebo expanze 4.mozkové komory.). Téměř vždy systém klienta tuto nabídku radostně příjme, jelikož je mu blízká, vlastně jen čeká, až mu někdo vytvoří podmínky k tomu, aby to mohlo udělat.. Z klidu totiž vše vzešlo a je to naše hluboká přirozenost, po které podvědomě toužíme. V tu chvíli se systém klienta usadí a nabíjí. Kraniosakrální rytmus se zastaví, mozkomíšní mok se potencuje v mozkových komorách, systém odpočívá a nabírá sílu. Už jen doba v klidovém stavu je velmi léčivá. Může docházet k vybíjení nervové soustavy (záškuby končetin, mimické záškuby), klient může usnout, téměř vždy si minimálně několikrát pořádně vydechne a z těla odchází napětí. Celé ošetření může probihat v tomto módu. Systém může vstoupit i do hlubších klidových stavů a můžeme se společně zanořit do hlubších rytmů, ze kterých vychází mnohem hlubší léčení až na úroveň vzorců, které formují náš život a které nás dovedly do situace, ve které se nacházíme (biodynamický přístup). Jsou klienti, u kterých ošetřujeme na počátku více na fyzické úrovni (tedy osteopatické) a tam můžeme nabídnout ošetření neurocrania (jednotlivých lebečních kostí) a tím uvolnit jugulární otvor, který se nachází mezi kosti tylní a spánkovou. Tím výrazně pomůžeme X. hlavovému nervu (nervus vagus). Můžeme přímo ošetřit brániční nerv , ošetřit horní hrudní aperturu a ošetřit bránici. Tím dojde k velkému uvolnění fascií, systém se stane více “tekutý a pružný” , srdce a plíce získávají více prostoru. Z prostoru se odplaví kyseliny (nahromaděný stres). Člověk se může znovu svobodně nadechnout a vydechnout, Srdce je radostnější a právě emoce radosti se vztahuje k lidskému srdci.Chceme-li mít srdce zdravé, měl by být i náš život radostný.