Srdeční arytmie

Napsal Roman Michna dne .

S epizodou srdeční arytmie se setká téměř každý člověk, a téměř vždy je to nepříjemná zkušenost. Také jsem si prožil svou a prožíval jsem ji několik měsíců. Srdeční tep je autonomní proces, tzn. že jej nelze bez určitého nácviku ovlivnit vůlí (např. biofeedback). Když je srdce zdravé, bije v uspořádaném harmonickém rytmu který nevnímáme. Ovšem když dojde ke “klopýtnutí”, zrychlení klidového tepu, který naruší přirozený řád, začneme pociťovat nepříjemné pocity jako je úzkost, slabost, neschopnost se nadechnout, podlamování kolen a tendence ke mdlobám. Jsme doslova přinuceni okamžitě naslouchat svému srdci! Někteří jedinci následně upínají na srdce až takovou pozornost, že vzniká chorobný stav zvaný kardiofobie (strach ze selhání srdce). To arytmie pouze zesiluje a podporuje.


Po prvotní zkušenosti s arytmií je samozřejmě důležité lékařské vyšetření. Používá se např. Holter EKG, vyšetření krve (štítné žlázy) a také spiroergometrický zátěžový test. Většinou se však jedná o tzv. benigní extrasystoly, tedy nezávažné, ovšem i ty ukazují na narušení rovnováhy nervového systém. Nebudu se zde dále věnovat závažným postižením srdce a srdečního rytmu, ale spíše počátkům a náznakům nerovnováhy v této oblasti, které když se dlouhodobě neřeší, mohou vést k závažnějším poruchám (infarkt, mrtvice). “Kardiaci” jsou totiž lidé, kteří poslouchají převážně svou hlavu a jejich srdce přichází velmi zkrátka. V konečném důsledku může toto “nenaslouchání” vést až k onemocnění zvané angina pectoris, které by se dalo přeložit jako úzkost srdce. Symbolicky pak takový pacient používá nitroglycerinové tablety, tedy v podstatě trhavinu, jejíž úkolem je doslova  roztrhat úzkostné stavy a vytvořit srdci opět místo. Je potřeba zdůraznit, že ať je diagnóza jakákoliv, vždy lze vhodným ošetřením změnit kvalitu života!

Při poruchách srdečního rytmu jde tedy o znovu nalezení rovnováhy mezi hlavou a srdcem, tj. mezi rozumem a city. Dlouhodobé popírání vlastních citů a touhy se zhmotní právě v onemocnění v této oblasti. Ne nadarmo se používají rčení: “ Srdce mi puká žalem ” ,” …beru si to k srdci”, “ mám něco na srdci…” , “ srdce mi poskočilo radostí.” apod.

Pojďme se tedy ve stručnosti nejprve podívat  na minerály a anatomii. Nebudu zabíhat do velkých detailů. Člověk, který přichází s úzkostí, s nahromaděným stresem, člověk neradostný, je člověk stažený a tedy “kyselý” (myslím tím jeho fascii a acidobazickou rovnováhu). Běžně to v buňce funguje tak, že vápník se nachází na povrchu buňky a hořčík uvnitř. Vápník vchází dovnitř, buňku “zapíná”, sval se napne, následně se aktivuje hořčík a vápník je vytlačen opět na povrch, buňka se “vypne”. Tohle je zdravý způsob fungování buňky která pulzuje. Stejný princip můžeme aplikovat i na celou nervovou soustavu. Potíž nastává v momentě, kdy chybí hořčík a buňka je stále ve stavu “zapnuto”.  Proto je v první řadě velmi důležité doplnit hořčík, jelikož ten má zcela zásadní  vliv na celý tělesný systém.

“Největší a nejrozsáhlejší medicínská studie, Framinghamova studie, jednoznačně konstatuje, že poruchy srdečního rytmu ustupují tím rychleji, čím více hořčíků člověk užívá” (Strunz 2015)  V těle máme hořčíku cca 20 – 30 gramů a nachází se zejména v kostře a zubech. Tělo jej samozřejmě potřebuje k tomu, aby mohlo správně fungovat a nemáme-li jeho dostatečný přísun ve stravě, bere si jej ze svých zásob. Zde hledejme příčinu osteoporózy, křečí, vzniku ledvinových kamenů, deprese, nespavosti, snížené sexuální touhy, chronické únavy… Spotřeba hořčíku při stresových situacích stoupá několikanásobně a doplnění hořčíku při jeho dlouhodobém nedostatku trvá až 90 dní. Při konzumaci alkoholu také několikanásobně narůstá spotřeba hořčíků a  takzvaná “sklenka vína pro zdraví denně” nám odplaví z těla tolik hořčíků, že jej nedoplníme ani za 3 dny. Pokud odejdeme z večírku s pořádnou kocovinou, naše tělo si rozbije hospodaření s minerály na mnoho dní, někde se uvádí až 1 měsíc. Zvýšenou spotřebu hořčíků mají sportovci, těhotné ženy, ženy užívající hormonální antikoncepci, diabetici. Nedostatek hořčíků způsobuje zhoršení stavu téměř u všech nemocí. 

 Z potravy je obtížné získat pravidelnou doporučenou denní dávku hořčíku – cca 400 mg, a proto je důležité hořčík doplňovat pomocí potravinových doplňků.(dříve jsem byl sám odpůrcem této myšlenky)  Doporučuji pořídit si hořčík na bázi citrátů, který je nejlépe vstřebatelný a samozřejmě doplněný o vitamín B6, díky kterému se hořčík lépe vstřebává.(mám velmi dobrou zkušenost s českým produktem Magnesium Biokomplex – Dr. Bojda).  Horčík bez vitaminu B6 má malou vstřebatelnost. Také jsou zcela nevhodné “trojkombinace” vápník-hořčík-zinek v jedné tabletě. Takto produkujeme pouze drahou moč. Vápník a hořčík soutěží v těle o stejné přenašeče a tělo přednostně zpracovává vápník. Zinek snižuje vstřebávání hořčíků do těla. Také velmi doporučuji doplňovat zinek, ovšem je potřeba jej doplňovat minimálně 4 hodiny v odstupu od hořčíku. Z těchto důvodů (a samozřejmě absenci B6) jsou kombinované tablety vápník-hořčík-zinek zcela nevhodné. Horčíkem se nelze předávkovat, tělo přebytečný hořčík vyloučí. Opatrně by měli zacházet s hořčíkem snad jen jedinci s vážným postižením ledvin. Lidé s postižením ledvin mohou mít také potíž s draslíkem. Ten je také důležitým faktorem ovlivňující srdeční rytmus. Běžně stravující se člověk by však neměl mít nedostatek draslíku. Ten se vyskytuje v banánech, bramborách, rajčatech, mrkvi, hroznovém vínu.. 

V textu výše jsem zmínil, že neradostný člověk, je člověk stažený. Mám na mysli zejména fascii. Fascie je vazivový obal svalů, šlach a vnitřních orgánů  zarůstající do kostí. Tvoří 20% tělesné hmotnosti a 70% fascie by měla tvoří voda – je jednolitá a propojená. Díky ní držíme pohromadě. Fascie zdravého člověka se dokáže prodloužit o 70% své délky. Jednotlivé listy a vlákna fascie po sobě kloužou (optimální stav). 
Fascii si představme jako velmi hustou, pevnou, avšak pružnou  pavučinu, která v těle vše obaluje a propojuje. Všichni víme, že když zatáhneme za jedno vlákno pavučiny, zbytek se také natáhne, zdeformuje, mění se celkově poměry napětí. Podobně to vypadá v lidském těle.  Hovoří se o tensegritě (rovnováze a harmonii) tohoto napětí. Všechny naše životní zkušenosti se promítají do našeho těla, zejména do  buněčné membrány a fascie. Ty radostné nemá problém tělo integrovat, dochází k uvolnění a relaxaci, ovšem ty neradostné působí pravý opak.  Při vyšetření takového člověka vnímám stažení fascie v oblasti bránice, hrudníku, krku, temporomandibulárního (čelistního) kloubu a zátylku. V oblasti hrudníku se jedná o obal plic – pleuru, obal srdce – perikard a bránici.

Fascie

Bránice zapisuje do sebe veškerý stres. Podíváme-li se na člověka z celostního pohledu, musíme jednoznačně vnímat i energetická centra. Z tohoto pohledu je bránice zároveň oblast naší třetí čakry, oblast našeho “já”. Zde se projevují naše obavy z budoucnosti – strach z obav (známý pocit staženého žaludku apod.). Strach je víra v to, že se něco nepodaří.   “Víra a strach jsou opačně orientované síly. Strach působí zvenku dovnitř, víra vychází zevnitř směrem ven” (Keltner 2010)    Jsme-li tedy ovládání strachem, zabývejme se svou vírou! Směřujme svou pozornost k vlastní spiritualitě a tomu co nás přesahuje.  V tuto chvíli je potřeba dostat rozum i ego na naši stranu, podat jim důkazy (znamení). Je to samozřejmě proces, který vyžaduje trpělivost a odhodlání. (zde však není prostor psát o tomto postupu) Tímto důležitým krokem se stávají rozum s egem naši  spolupracovníci, nikoliv ti, kteří nás odvádějí od pravé podstaty našeho života a drží nás v pozici oddělenosti a zranitelnosti, a to pod různými záminkami. Chceme-li tedy vzít volant k řízení našeho života zpět do svých rukou, je potřeba naslouchat svému tělu. Tělo je jediný komunikační kanál naší duše. Tělesná indispozice či bolest je signálem, že se odkláníme (rozum nás odvádí) od našeho poslání (cesta duše).  Svobodný a spokojený člověk je člověk uvolněný, radostný a šťastný. Pouze naplnění a žití našeho poslání nás může učinit šťastnými. Nečekejme že šťastným nás může učinit druhý člověk, protože čekající na tuto událost se nedočkají.

Z anatomického hlediska, je-li tedy bránice ovládaná strachem – stažená (jakoby stočená dovnitř), vyvíjí zespodu tlak na osrdečník, stejně tak na plíce, které nejsou schopny plnohodnotného nádechu a výdechu. Dýchání je jedním ze základní rytmů a projevů života. Pokud není dech plnohodnotný, nemůže být ani život plnohodnotný.  Srdce je pod tlakem, má v tuto chvíli málo prostoru pro svou práci. Zdravé srdce se vyznačuje svobodným a pravidelným rytmem –  pohybem (dostatečný prostor) a pracuje na frekvenci radosti a lásky.  V případě nedostatku prostoru (stažení jeho okolí), a jelikož jsou fascie propojeny, stačí určitý pohyb (například pootočení hlavy) a zároveň hluboký výdech, nebo vyvolání vzpomínky na určitou událost či člověka (aktivaci), která se pojí k dané neradostné situaci (zde patří i téma odpuštění – křivda, hněv),  již tak stažená fascie se stáhne ještě více, nervy vysílají signál, stimulují srdce a to nemůže dobře fungovat. Nakumulovaná energie se vybíjí údery navíc, zesílením úderů či přeskočením, jindy srdce doslova bolestivě “kopne” do bránice. 

V případě stažení těla v oblastí hrudníku a krku, stejně tak může “tlačit” na srdce i určitá poloha ve spánku,  a dochází ke stejnému principu. Ve své podstatě jde o biomechanický problém, jelikož srdce nemá dostatek prostoru pro svou práci. (analogicky srdce nemá dostatek prostoru v životě člověka). Pokud potřebujeme uvolnit tyto oblasti, a nedokážeme to sami díky ztrátě schopnosti relaxovat (chybí zdroje), nebo vlivem našeho okolí,  je potřeba postupovat terapeuticky. Tedy  zajímat se o celého člověka, jeho život a také o dva hlavní nervy, které tuto na nervy bohatou oblast inervují a mají na prostor kolem srdce výrazný vliv.

Prvním je již zmíněný desátý hlavový nerv  – nervus vagus – tzv. bloudivý nerv (viz. obrázek) . První místo které reaguje na aktivaci (stres) je krk, zátylek a čelist. (orientace: kde je nebezpečí?) Při zahlcení systému stresem, dochází ke stažení krku a všech svalů, které se upínají na spánkové kosti i tylní kost. Ve švu mezi těmito kostmi se nachází jugulární otvor, kudy mimo jiné prochází i nervus vagus. Ten je součástí  parasympatické větve nervové soustavy, tedy té, která má na starost útlum (relaxaci) mnoha funkcí v lidském těle,  mimo jiné i zpomalení srdce. Nemůže-li nervus vagus dobře pracovat, systém nemůže dobře relaxovat.

Nervus vagus (bloudivý nerv)

Nervus vagus je smíšený nerv, vychází z prodloužené míchy, prochází jugulárním otvorem, sestupuje podél krkavíc a dále  se rozvětvuje do mnoha vnitřních orgánů. Jeho vlákna se dělí na:

motorická – inervují krk, měkké patro, jícen, hlasivky, hrtan,hltan, jícen, peristaltiku žaludku a pankreatu
senzitivní – produkce hlenu, dýchací, trávicí trakt, vše od úst až po konečník (GIT)
parasympatická – vlákna jdou od mezihrudí k srdci a ovlivňují jej – zpomalení srdce, zpomalení dechu, pokles krevního tlaku.

Vlivem fyzických i psychických (skřípnutí nervu v jugulárním otvoru), vlivem zánětlivých a infekčních procesů může dojít k poškození nervových vláken, kdy dochází k jejich nadměrné stimulaci, oslabené stimulaci či nulové stimulaci. To se poté může projevit bolestí (migrény), dysfunkci orgánů (zácpy, průjmy), potížemi s polykáním a svalovými křečemi, poruchou rovnováhy, žaludečními vředy, inkontinencí a konečně i srdeční arytmií.

Druhým nervem, kterému se při ošetřeních hodně věnuji je brániční nerv – nervus phrenicus ( viz. obrázek).
Vystupuje z oblasti krční páteře C3,C4,C5, sestupuje krkem do hrudníku a inervuje bránici. Jeho větve inervují i pleuru (vazivový obal plic) a osrdečník!!!

Nervus phrenicus (brániční nerv)

Tyto dva nervy jsou klíčem k uvolnění bránice, horní hrudní apertury, krku.

Princip ošetření je v prvé řadě ten, že člověku a jeho tělu nic nenutíme a už jen tím získává novou zkušenost. Necháme se tělem vést a ono samo určuje pořadí a způsob práce, který mu vyhovuje. Tělu můžeme pouze nabídnout. Na počátku většinou systému člověka nabídneme vstup do klidových fází. Jedná se o techniku CV4 nebo EV4 (komprese nebo expanze 4.mozkové komory.). Téměř vždy systém tuto nabídku radostně příjme, jelikož je mu blízká, vlastně jen čeká, až mu někdo vytvoří podmínky k tomu, aby to mohlo udělat.. Z klidu vše vzešlo a je to naše hluboká přirozenost po které podvědomě toužíme. V tu chvíli se systém člověka usadí a nabíjí. Kraniosakrální rytmus se zastaví, mozkomíšní mok se potencuje v mozkových komorách, systém odpočívá a nabírá sílu. Už jen doba v klidovém stavu je velmi léčivá. Může docházet k vybíjení nervové soustavy (záškuby končetin, mimické záškuby), klient může usnout, téměř vždy si minimálně několikrát pořádně vydechne a z těla odchází napětí. Celé ošetření může probíhat v tomto módu. Systém může vstoupit i do hlubších klidových stavů a můžeme se společně zanořit do hlubších rytmů, ze kterých vychází mnohem hlubší léčení až na úroveň vzorců, které formují náš život a které nás dovedly do situace, ve které se nacházíme (biodynamický přístup). Jsou lidé, u kterých ošetřujeme na počátku více na fyzické úrovni (tedy osteopatické) a tam můžeme nabídnout ošetření neurocrania (jednotlivých lebečních kostí) a tím uvolnit jugulární otvor, který se nachází mezi kosti tylní a spánkovou. Tím výrazně pomůžeme X. hlavovému nervu (nervus vagus). Můžeme přímo ošetřit brániční nerv , ošetřit horní hrudní aperturu a ošetřit bránici. Tím dojde k velkému uvolnění fascií, systém se stane více “tekutý a pružný”, srdce a plíce získávají více prostoru. Z prostoru se odplaví kyseliny a zadržované nezpracované informace(nahromaděný stres). Člověk se může znovu svobodně nadechnout a vydechnout, Srdce je radostnější a právě frekvence radosti se vztahuje k lidskému srdci.Chceme-li mít srdce zdravé, měl by být i náš život radostný.