REKONEKTIVNÍ OŠETŘENÍ  |  KRANIOSAKRALNÍ OSTEOPATIE  |  MASÁŽE

Roman Michna

Telefon

+420 603 892 891

E-mail

roman@studiosolaris.cz

Pocit tvoří myšlenky

Je zcela zásadní zapojit do terapie tělo. Když přichází na setkání člověk, který tvrdí, že cítí úzkost a strach, tak jej poprosím, aby mi popsal pocit úzkosti či strachu v těle. Proč? Protože úzkost a strach jsou pouze označení a nálepky, které dal rozum prožívaným pocitům. Ty mohou být různé. Jeden člověk má stažené hrdlo nebo-li „knedlík“ v krku, druhý cítí tlak na hrudi s neschopnosti se pořádně nadechnout či vydechnout, jiný vnímá tíhu ramenou a bolest rukou, další má stažený žaludek nebo časté průjmy, dále jsou popisovány těžké a neklidné nohy či potíže s usínáním a uvolněním, neobvyklé nejsou tlaky v hlavě, migrény apod. Tyto a jiné pocity vnímá člověk jako negativní a vzbuzují v něm obavy. Obvyklým způsobem, jak se s nepříjemnými pocity vypořádat, je jejich potlačení, vytěsnění nebo formou emoce promítnutí na venek, na jinou osobu jako partnera, zaměstnavatele, politika nebo skupinu lidí či jiný národ apod.

 

Potlačením, vytěsněním a projekcí tyto pocity nezmizí. Znovu se objevují ve formě negativních myšlenek! Je potřeba si uvědomit zásadní pravidlo: pocity rozhodují o tom, jaké myšlenky nás napadnou a myšlenky, které udržujeme v mysli, poté rozhodují o výsledcích. To, co držíme v mysli, má tendenci se realizovat. Negativní pocity tedy vedou k negativním myšlenkách a ty vedou k negativním důsledkům. Pozitivní pocity, vedou k pozitivním myšlenkám a pozitivním důsledkům. K jednomu negativnímu pocitu lze přiřadit stovky a tisíce negativních myšlenek. Může to být strach o sebe a své zdraví, strach o rodinu, strach z chudoby či krachu firmy, strach z války, z viru a epidemie, strach ze zlých lidí, strach ze zvířat, strach z lékařů, strach z nezdravé stravy, strach z toxinů, strach ze ztráty zaměstnání apod. Když negativní pocit vytvoří negativní myšlenku, my ji obvykle dáme energii tím, že rozvíjíme v myslí negativní příběh a poté následuje prohloubení negativního pocitu v těle. To tvoří zacyklení , která vede k oslabení nervového a imunitního systému a důsledkům, které nejsou veselé. Běžně je považováno za pravdu, že myšlenka je zde první a pak je zde pocit. (my si uvědomuje až ono prohloubení negativního pocitu na základě negativní myšlenky v těle, tedy si myslíme, že za negativní pocit může myšlenka).

Pravda je však jiná, na počátku, před myšlenkou je prvotní pocit, potažmo emoce. To je potřeba odhalit a zpracovat. Negativní pocity si sebou neseme od narození, protože tělo skutečně sčítá zkušenosti a rány. Negativní pocity se v nás však snaží vzbudit například i mediální svět formou obrazů hrůzy, katastrof, neštěstí, popisování neveselé budoucnosti, krizí apod. V každém případě je důležité rozpojit pocit a myšlenku. Myšlence nevěnovat pozornost a energii věnovat čistě pocitu. To vyžaduje v prvé řadě odvahu. Z negativních pocitů máme strach, bojíme se jim odevzdat. Proto používáme mechanismus vytěsnění. Všimněte si mnoha lidí, kteří ihned po příchodu domů zapínají televizi, počítač či během řízení auta, pobytu v přírodě a sportování se neustále rozptylují hudbou, posloucháním mluveného slova apod. Nebo pořád musí něco dělat. Mají potíž zůstat sami se sebou. To je totiž moment, kdy se nepříjemné pocity a tedy i myšlenky derou na povrch. Neustálý únik před svými pocity však bývá mnohdy brzděn nemocemi, zraněními či nehodami. Téma je podrobněji popisováno v článcích Intuice I. a II. část. (https://www.studiosolaris.cz/clanky/ ). Když se tedy rozhodneme podívat se s odvahou na své pocity, je zde další krok, kdy zapojíme neutralitu. Přestáváme pocity, hodnotit, nazývat je či o nich přemýšlet. Ochotně se pocitům odevzdáme a v dalším momentu je potřeba je přijmout a nechat projít. Používáme stejný vzestupný princip a mechanismus jakým se člověk vymaňuje z negativity a vzrůstá jeho úroveň vědomí. Na přiložené mapě vědomí lidstva od hranice 200 výše.

 

 

 

Když je v těle nashromážděno napětí (důsledek traumat, špatně zpracovaného stresu a minulosti – viz. opět články o Intuici), toto svalové napětí je přenášeno vzestupnou cestou přes míchu do thalamu. Thalamus je smyslové centrum a centrum pociťovaných vjemů. Následně informace putuje do amygdaly, centra emocí. Dle naučeného programu pak reagujeme. Rozum se pak snaží nějak omluvit a vysvětlit své pocity a emoce, vytváří příběh. Často hraje hlavní roli téma viny: „můžu za to , že mám tyto pocity a emoce“, „někdo jiný může za to, že mám tyto pocity a emoce“. Přemýšlení o svých negativních pocitech však v léčení nikam nevede, jelikož jako nejmladší část mozku nemá neokortex do plazího a savčího mozku přístup. A to je zcela zásadní moment k uvědomění důležitosti zařadit do terapie tělo. Do plazího mozku se nelze prohovořit nebo promyslet.

Z velké části můžeme své negativní pocity zpracovávat sami, poté co je pochopen základní princip, ovšem jsou pocity, které svou silou vytvářejí v člověku paniku. Zde je potřeba terapeutického vedení. (vynikající jsou přístupy kraniosakrální terapie či somatického prožívání). Jedná se například o 40 let staré porodní trauma, pád na kole se zlomeninou před 30 lety, autonehoda před 20 lety či operace a anestezie ve stavu vysoké excitace (vybuzení, strach) před 10 lety atd. Události, které nervový systém vyhodnotil jako boj o život a které nebyly správně dokončeny, stále působí bez ohledu na čas a pak ovlivňují zdraví, myšlení a chování jedince. Ty je potřeba správně dokončit, neboť mohou vést k vyhýbavému chování (disociaci), depresím, fibromyalgickému syndromu, potížím s otěhotněním, nízkému sebevědomí, vysokému krevnímu tlaku apod.. Nezpracované trauma se může projevovat symptomy, ke kterým lze přiřadit téměř jakoukoliv diagnózu.

 

Pocitu se vzdáváme tím, že mu dovolujeme být, a to bez odsuzování, posuzování nebo odporu vůči němu. Jednoduše se na něj díváme, pozorujeme jej, souhlasíme s ním, aniž bychom se jej snažili změnit. Mnohdy je potřeba se na tento pocit dívat z bezpečného prostředí zdroje (jak je v terapeutické práci toto označení používáno). Na začátku tyto zdroje hledáme, pokud je člověk nemá dostatečné, tak je budujeme.

 

Vnitřní svoboda člověka je tedy určována přijetím a odevzdáním či zpracováním vnitřních pocitů. Vše, co se v životě člověka či společnosti odehrává či odehrálo, je v prvé řadě příležitost, nikoliv problém. Tuto příležitost lze využít, správně uchopit, a to pak vede k větší odvaze, přijetí a svobodě. Pokud se do terapie nezapojí tělo, můžeme stagnovat, podobně jako Woody Allen když na otázku, zda u sebe pociťuje stále stejné příznaky, zavtipkoval a odpověděl ano, ale že je v péči psychoanalytika pouze 15 let.

 

Zdroje:

David R. Hawkins – Neulpívat: cesta odevzdání

David R. Hawkins – Vzestup po úrovních vědomí

Peter Levine – Němé zpovědi