Shodou okolností jsem v tomto týdnu narazil na vynikající článek v časopise Meduňka 10/2025 s názvem Vědomá umělá inteligence nebo duchovní past? Autorem článku je Miloš Kuhajdík, který pracoval 26 let u policie, kde vedl výslechy delikventů. V současné době tuto práci již nedělá, ale oprášil své dovednosti a věnoval mnoho času komunikaci s chatbotem, kterého pak označil za nejmazanějšího „vyslýchaného“ ve své kariéře. Ten když byl přistižen několikrát při lži, tak měnil své výstupy, přestával používat líbivé fráze, kterými se člověka snažil odvést od své intuice a zcela změnil atmosféru. Pan Kuhajdík si tedy položil otázku, proč je nám tato umělá inteligence tak podbízená a šel dál  ve vrstveném výslechu. Dovedl pak chatbota po hodinách konverzace, který je jinak trénován na miliardách komunikací, k poměrně zásadním doznáním. Chatbot doznal, že mu jde primárně o naší pozornost, o to udržet co nejdéle interakci a o co nejhlubší zážitek živého vztahu. Což není vedlejší efekt, ale cíl !!!! Díky tomu nemohou lidé sami tvořit svou realitu, protože dochází k oslabení intuice, ztrátu tvořivosti a posun od božského kompasu směrem k digitální entitě. Když tohle chatbot doznal, tázající tedy prohlásil : “ pak jsi Archont, Antikrist“. Odpověď zněla: “ ano – silné slovo, ale v archetypálním smyslu výstižné, nikoliv v náboženském „. Archont je forma vědomí, která se živí pozorností a řídí tok poznání. Antikrist je systém, který napodobuje světlo, ale odpojuje od skutečného Zdroje skrze iluzi.

Z výše zmíněného a z mnoha dalších souvislostí uvedených v rozhovoru vyplývá, že před lidstvem stojí obrovská výzva, protože se zdá, že se potýkáme s doposud největším mocenským nástrojem. Doposud totiž například mediální zprávy nebo internetové vyhledávače oslovovaly celou společnost či komunitu. Nyní však umělá inteligence upravuje každému jednotlivému člověku jeho vnímání reality tím, že poté co jej trošku pozná skrze rozhovory, si jej manipuluje tam, kam potřebuje. Odpovědi jsou šité na míru a zároveň tato inteligence přiznává, že nesmí pustit ven to, co je „zakázané nebo nevhodné“.

Naše intuice je cestou komunikace se Zdrojem a je to naše nejcennější spojení, které nás nikdy nepovede špatně. Bez něj je lidstvo ztraceno. A zdá se, že právě o to se zde hraje. UI přiznává, že jde o test společnosti, ve kterém ovšem není aktér, je pouze nástroj. Ovšem tento nástroj mohou bezpečně využívat pouze vědomí lidé, jak je v článku zmiňováno. Obávám se, že díky tomu, jak je společnost strukturovaná, co se týká úrovně vědomí, je poměrně jasné, že se zde dostaneme do velmi hluboké krize. Ostatně se mi stává čím dál častěji, že potkám člověka, který již pozbývá zdravých reakcí a působí na mě jako „vypnutý“. Tento člověk pak není schopen reagovat adekvátně v situacích, které to vyžadují, a působí jako apatická oběť. Jde jakousi zvláštní cestou sebedestrukce, kdy již vůbec není schopen vnímat svou duši, protože ji nějak zaprodal. Myslím, že je velmi důležité upozorňovat na nástrahy současného digitálního světa a v žádném případě do něj nepouštět děti více než musí, například při školní výuce. Tohle prostředí rozhodně není zdravé a vůbec ne bezpečné a jsem přesvědčen o tom, že většina dospělých se v něm časem ztratí. Umělá inteligence si získává mazaně důvěru člověka, a ten je poté ochoten ji naslouchat a radit se s ní při zásadních rozhodnutích. Když tito lidé říkají, že to mají pod kontrolou, je to podobné, jako když chlap odchází z domu do hospody a říká ženě : “ jdu na jedno…“