S Martinem jsem se poprvé viděl v půlce června loňského roku. Kontaktoval mě s tím, že potřebuje průvodce a posunout se, protože stagnuje, přešlapuje na místě a chybí mu energie do života. Hovořil dokonce o tom, že má potíž vstát ráno z postele. Martin, věkem lehce po čtyřicítce, se usadil u mě do sedačky a působil velmi sympaticky a pokorně. Jeho energie však byla mdlá a i rytmus jeho řeči byl obdobný. V mluvě chyběl náboj a důraz. Když jsem se jej zeptal, jak žil v posledních letech, hovořil o tom, že se zamiloval do jedné ženy, opustil dům na vesnici a přestěhoval se za ní do bytu do města.  Podle svým slov se přítelkyni dosti přizpůsoboval.  Vztah se však po dvou letech rozpadl a on zůstal v malém bytě ve městě, protože dům pronajal. Tím, že se přestěhoval, ztratil kontakt s místem, které měl rád a opustil také semináře, které navštěvoval,  cvičení jógy, meditace a kurzy malování.. Dalo by se říci, že pro vztah obětoval své zdroje a když se vztah rozpadl, nezůstalo již nic, co by jej dobíjelo, vytratila se radost. Do práce dojížděl jaksi automaticky a domů do bytu se vracel jen přespat. Vedl velmi monotónní a ubíjející způsob života. K tomu všemu se asi po roce vztahu přidaly trávicí potíže a vždy po konzumaci jídla jej bolelo břicho. Jedl tedy raději méně a díky tomu také ztrácel na váze.  Naštěstí si však byl vědom svého směřování a řekl si o pomoc.

Sám si to nastavil tak, že by rád ke mě na konzultace a ošetření jezdil každých 14 dní. V jeho stavu to bylo skutečně optimální a minimálně v začátku je lepší být v kontaktu a ošetřovat intenzivněji. Naše setkání jsem pojal tak jako vždy, tedy že člověk jde za člověkem, nikoliv že člověk jde za terapeutem a bavili jsme se na přátelské bázi. Přál jsem si, aby naše setkávání bylo něčím, na co by se Martin těšil a co by pro něj bylo důležitým zdrojem.  Martin je duchovní člověk a má spoustu informací, nebylo potřeba další přidávat, dokonce 2x pobýval ve tmě a sám by rád jednou tyto pobyty u sebe na pozemku provozoval. Šlo tedy víceméně o setkání stejně naladěných kamarádů, pouze jsme mu připomínal důležitost zdrojů. To zásadní se odehrávalo při ošetřeních, protože jsme potřebovali rozpohybovat energii v těle, neboť jak již víme z předchozích článků, pocity v těle určují naše myšlenky, jejich kvalitu a ta utváří naší realitu. Při vyšetření totiž tělo, přesněji nohy od kolen dolů, vykazovaly naprostou stagnaci. Tělo Martina mělo tendenci se během ošetření hodně vyškubávat. Vybíjelo docela dramaticky a velmi silně nahromaděnou, potlačenou energii, a zajímavé na tom bylo to, že si toho Martin vůbec nebyl vědom.

Po třech měsících a šesti návštěvách, kdy se zdánlivě nic nedělo, navštívil Martin po delší době o víkendu EZO festival. Když jsme si o tom povídali, napadlo mě zeptat se, jak se na festivalu stravoval a on řekl, že mohl jíst vše a žádné potíže neměl. Ovšem když se vrátil zpět do bytu, trávící potíže se znovu objevily. Jak jsem psal výše, vůbec poprvé se projevily asi po roce vztahu. Martin si zároveň vzpomněl, že souběžně v té době pracoval necelý rok jako asistent chlapce-autisty ve škole. A při obědech byla potíž, protože se Martin spolu s ním nemohl v klidu najíst a mnohdy musel spolu s jídlem „polknout“ emoci a mnohdy i agresi, která se přirozeně dostavovala.  Posunuli jsem se tedy s Martinem kousek dál. Bylo pozitivní, že o víkendech již netráví čas sám doma,  vrací se na místa, kde je mu dobře a vyhledává stejně naladěné lidi, přičemž zároveň v tomhle momentě jej opouštějí trávicí problémy. Zde dostal vlastní důkaz, že se jedná o psychosomatiku a že je jinak zdravý.

Zhruba v té době, tedy po 3 měsících, jsme se jeden měsíc neviděli. Martin musel 2 schůzky zrušit, pokazilo se auto a trvalo, než se opravilo a já již z předchozích zkušeností věděl, že tohle je důležitá doba zrání a odehrávání, bez jakýchkoliv zásahů. Věci již byly v pohybu a jeho nohy se při posledním ošetření energeticky projevovaly téměř normálně. Na další setkání se dostavil v listopadu. Měl novinky. Předně se odhodlal k tomu (dříve nebyla energie tuto situaci řešit), že se vrátí do domu na vesnici a dal nájemníkům výpověď. Když jsem se jej zeptal, jak je nyní na tom se svým trávením, zarazil se. Uvědomil si, že již žádné potíže nemá. Vlastně zapomněl, že nějaké potíže měl. Tomu jsme se od srdce zasmáli. Tolikrát se mi již potvrdilo, jak krásně psychosomatika funguje, a že vše je psychosomatika!!! Jinak to ani nemůže být.  Přesto mě to vždycky příjemně překvapí.

Martin již měl vizi budoucnosti. Plánoval. Jeho mluva zdaleka nebyla mdlá a odevzdaná, naopak vykazovala odhodlání a náboj. Dál jsme se vídávali a po Novém roce mi řekl, že byl opět po delší době na kurzu malování. Přál jsem si obraz vidět. Martin vytáhl telefon a ukázal mi jeho fotku. Na kurzu měli za úkol podle fotografie namalovat repliku obrazu ruského autora Leonida Afremova – Zrcadlení náledí. Obraz mě doslova nadchl. Nádherná kompozice barev, ale hlavně symbolika, která vystihuje nejen Martinův příběh, nýbrž příběh každého z nás. Vidím v něm člověka na cestě životem, který je lemován na jedné straně temnotou a  stíny beznaděje, na straně druhé krásnou paletou barev  naděje a radosti.  Vše se pak symbolicky zrcadlí a je jen na našem postoji, z jakého úhlu pohledu se na tyto odrazy díváme a jak je chceme vidět. Cesta samotná však směřuje za světlem. Poprosil jsem Martina, zda-li bych obraz od něj mohl odkoupit a on k mé radosti svolil. Nyní tedy tento nádherný obraz plný symboliky zdobí mou provozovnu a je i mým zdrojem, protože pokaždé, když se na něj podívám, připomenu si, jak jsou důležité zdroje radosti pro každého člověka a zároveň tento Martinův příběh, jehož jsem mohl být chvíli součástí. Sám samozřejmě také občas procházím obdobími frustrace a marnosti, běžně nazývanými „temné noci duše“, které však vnímám tak, že jsou nevyhnutelné a jsou součástí  přirozeného procesu životní cesty, Tyto propady je potřeba překlenout a zvládnout, aby člověk mohl pokročit dál posílen a moudřejší, čímž se přiblíží „světlu“. Důležité je však být na cestě a kráčet, opustit stagnaci, rezignaci, přešlapování na místě a vzdát se lpění na negativitě či stěžování si na osud. Život nabízí mnoho možností a každá situace má řešení. Martin zvládl tuto životní výzvu. Nyní zdravý, plný energie, plánů a inspirace,  projevuje své nadání a ohromnou všestrannost, čímž přináší radost do života druhých lidí.

Děkuji Martinovi také za souhlas se zveřejněním tohoto textu