Možná znáte tento klasický svatý obrázek. Nedávno jsem na něj opět narazil, když jsem na cyklistické vyjížďce zastavil u kapličky. Je na něm zobrazena duchovní ochrana dětí. Uvědomuji si, že tato ochrana není jaksi automatická, ale je dětem zprostředkována skrze vědomé rodiče. Ti tvoří jakýsi transformátor duchovní energie a pak tyto děti mají to, čemu průměrný člověk říká štěstí.  Zažívám to každý den, když pozoruji svět. Některé děti se stále zraňují, jsou nemocné a tato „smůla“ se s nimi táhne dále. Doslova přitahují traumata  a ta se dále prohlubují tak, že jednoduše dítě nemá štěstí na učitele, kamarády a posléze partnery. Duchovní síla je tam značně oslabena, protože rodiče, co by transformátory této energie, jsou vypnuty. Nic jimi neproudí, protože se rozhodují na základě strachu a jejich činy jsou nevědomé. Poté se padá do kauzality, prohlubuje se role oběti a dochází k zacyklení. Pak jsou však zde ti rodiče, kteří se rozhodují z lásky a v důvěře ve Vyšší síly, tato energie jimi proudí a ta pro děti uhlazuje a obrušuje hrany vnějšího světa. Dítě tak může svět poznávat v bezpečí hranic, které stanovují rodiče, protože tyto hranice cítí a jsou vedeni v jejich nastavování.  Přesně tohle, dle mého, symbolizuje tento obrázek a cítím z něj velkou sílu a pravdu.