Na ošetřovací lůžko ulehla maminka dvou dětí. Přišla s tím, že by si potřebovala odpočinout, dobít energii a upustit od tlaku v hlavě, jehož velmi nepříjemným vedlejším efektem je hučení v uších. Nejprve jsem na určitá místa přikládal ruce a pomáhal tělu se usadit, zklidnit a vybít nahromaděný stres. Poté jsem poodstoupil a nechal pracovat rekonektivní energii. Propojení jsem vnímal velmi silné a frekvence se střídaly, jak je to běžné, od té nejsilnější, až k těm nejjemnějším. Na konci se rozplynou jako pára nad hrncem a vím, že je z mé strany ošetření vše hotovo. Usedl jsem k ošetřované ženě a nechal proces dojíždět. Řekl jsem ji, že má tolik času kolik potřebuje. Ona sdělila, že pořád cítí, jako by ji někdo držel za kotníky a plnil teplou energii. (tyto pocity, že je na ošetřovaném stále pracováno a drží jej „někdo“ za některou část těla, i když já se nacházím jinde, jsou poměrně běžné). Když proces doběhl, bylo vidět, že se žena nachází ve zvláštním stavu určité rozpolcenosti. Zeptal jsem se ji, co se děje a ona odpověděla, že se ji stalo něco velmi zajímavého. Nahlédla do duchovního světa, nahlédla za oponu, nahlédla do míst, kam se odchází po opuštění fyzického těla. Sdělila, že se nacházela v teplém a krásném prostoru. Před sebou uviděla světelný kužel, který se blížil. Z něj se pak vytvořila postava dědečka s bílými vousy, kterého nazvala Bohem. Ten z ní začal sundávat svrchní část, která byla podobná pavučině. U toho ji laskavým hlasem řekl: “ Již brzy půjdeš za Světlem. Ničeho se neboj…“. Poté se otočil a začal se vzdalovat. Ona se v tu chvíli cítila moc hezky, ale když si uvědomila, že má rodinu a dvě malé děti a že ještě od nich nechce odejít, na dědečka volala a ptala se, co je to brzy? Odpovědi se ji nedostalo. Odtud tedy pramenila její rozpolcenost.
V tu chvíli jsem věděl, že termín „brzy“ musím ženě vysvětlit, protože jej znám. Byla to již práce pro mě. V článku „Návrat domů“, kde popisuji svůj příběh (https://www.studiosolaris.cz/navrat-domu/ ) , je psáno, že v roce 2010 jsem prostřednictvím jedné ošetřované kamarádky dostal pokyny „od světelných přátel“ pro práci s rekonektivními frekvencemi a hlavně pro práci se sebou. V těchto pokynech bylo mnohokrát použito slovo „brzy“. Já si tehdy myslel, že půjde o týdny, maximálně měsíce, ale když si texty pročítám znovu (a dělám to často), zjišťuji, že „brzy“ znamenalo třeba 10 let a spousta z těch predikovaných událostí, i když byly označeny že se stanou „brzy“, se nestala dodnes, což je 15 let, i když cítím, že se k nim schyluje. Jde tedy o to, že pokud přijímáme informace od světelných bytostí ze sféry Absolutna , kde neexistuje čas, je slovo „brzy“ velmi relativní. Mohou to být skutečně desetiletí.
To ženu uklidnilo a pak se rozhovořila o tom, jak si váží tohoto prožitku. Uvědomuje si, jak vzácný je, protože mohla „nahlédnout“… A kvůli tomuto zážitku nemusela prožít klinickou smrt, nebo meditovat desítky let v Tibetu. Tlak z hlavě se taky uvolnil. Ovšem uvědomila si, že je vlastně jejím barometrem. Ostatně každý člověk má na těle nějakou část nejslabší a tou přicházejí informace o přetížení.. Odešla spokojená a lehká.
