V uplynulém týdnu mne vyhledala paní, která přišla s tím, že má poměrně vysoký průměrný tep. Bylo to zjištěno Holter vyšetřením, které dlouhodobě monitoruje srdeční tep. Lékař následně nasadil betablokátory, které by měly tep snížit. Když mi tohle paní vyprávěla, přišlo ke mě slovo: BEZPEČÍ. Následně mě to vedlo k popisu jak funguje srdce a nervová soustava. Totiž, kdybychom srdce odstřihli od nervů, zejména těch, které mají na starost parasympatickou větev, tedy tu zklidňující, tak by tlouklo velmi rychle, i přes 200 tepů za minutu. Funkce parasympatiku je ta, že srdce zpomaluje, v tomto případě nedostatečně, tudíž je nervová soustava hodně v aktivací. Zeptal jsem se ji tedy, jak bezpečně se doma cítí? Ona odpověděla, že v celém domě je nyní dlouho sama, protože manžel odjíždí za prací na několik měsíců do zahraničí a poté je zase pár týdnů doma. Děti jsou dospělé a žiji jíž jinde. Popisovala, že když usíná, tak poslouchá zvuky v domě a spánek se dostaví víceméně vyčerpáním a únavou. Není samozřejmě tak kvalitní a hluboký. Napadlo mě zeptat se, jak se ji spí když je manžel doma a že by bylo možná dobré změřit tep právě v tu dobu. Odpověděla, že to bude asi jiné, protože před pár dny, když u ní spala dcera s vnučkou, nebo když jede za nimi, tak s usínáním problém není a spánek je jiný. V tu chvíli mi přišlo další slovo a to bylo: PES. Navrhl jsem ji, že by možná bylo dobré, kdyby si pořídila psa. Oči se ji v tu chvíli rozzářily a řekla, že je moc ráda, že jsem to zmínil. Před pár lety pochovala svého psa a od té doby několikrát přemýšlela, že by si pořídila dalšího, ovšem rozum ji to rozmlouval, protože by se hůře cestovalo, vnučka by se jej mohla bát apod. Ustrašený rozum samozřejmě najde mnoho důvodů, jak srdci rozmluvit jeho skutečnou touhu. Ke psům má paní velmi vřelý vztah a přiznala, že by to situaci pravděpodobně řešilo, protože by se pak doma cítila úplně jinak. Za prvé ne tak sama a za druhé by plnil i roli hlídače. V tu chvíli by se naopak její „hlídací“ část nervové soustavy – sympatikus, mohl odebrat do ústraní a konečně by převahu mohl převzít zklidňující parasympatikus, což by se samozřejmě projevilo na srdečním tepu, potažmo celkovém zdraví. Víme, že když jsme ostražití, je v krvi více adrenalinu a kortizolu, tělo je napnuté, připravené k akci, srdce rychleji buší, dýchání je povrchnější, peristaltika je zrychlená, ledviny jsou velmi aktivní, apod. Zároveň si mysl neodpočine a člověka tak provází podráždění, únava a špatná nálada.

Následně jsme přistoupili k vyšetření těla a jeho ošetření. Vedlo mě to k ošetření bráničního nervu, který inervuje zejména bránici, co by hlavnímu dýchacímu svalu. Bránice je taktéž místem, který jako harddisk do sebe zapisuje stres. Oblast byla hodně stažená a omezovala dýchání, a jelikož podpírá zespodu srdce, tak i na něj vyvíjí tlak a dráždí jej. Zároveň jedna větev bráničního nervu inervuje osrdečník, tedy obal srdce (odtud mohou vznikat arytmie). Zespodu jsou pak na bránici zavěšeny trávící orgány a ledviny, které díky svému „skrčení“ nemohou fungovat dostatečně dobře. Poté jsme ošetřili oblast horního hrudníku a krku, kudy prochází všechny nervy inervující srdce a věnovali jsme se poměrně dost desátému hlavovému nervu, co by hlavní části naší parasympatické nervové soustavy. Během ošetření paní vnímala vybíjení nervové soustavy směrem do kostče a hlavy, měla dojem, že se celá protahuje a natahuje. V téže době na mysl přicházely různé myšlenky, až nesmysly, jak to nazvala (klasické čištění mysli), ale hlavu nakonec naplnilo světlo a klid.