Co se však dříve či později stane je to, že vlivem věku, nedostatku času či narozením dětí…. rychlostní průměry začnou klesat, začnou se prodlužovat časy do kopců a snižuje se počet najetých kilometrů. I když se vám na „švihu“ jede dobře, tak se vrátíte a mrknete na budík. Váš dobrý pocit je tam někde v hloubi zakalen tím co vidíte.. Ten kopec jsem před 5 lety vyjel o 3 minuty rychleji, tenhle okruh jsem jel před 10 lety o 3 km/h rychleji.. apod.. Tam někde v mysli to pracuje a bere to radost.. Naplno jsem to zjistil letos v létě, kdy mi došla baterie v budíku. Díkybohu jsem používal starý typ na baterii. Nikoliv ten nový, který se dá dobíjet ze sítě. Musel bych jít do obchodu a baterii koupit. Pár švihů jsem jezdil pouze s držákem budíku, ale ten mi připomínal mou lenost a zapomětlivost Tak jsem sundal i ten … a dostavil se nový pocit. Každý trénink jedu skvěle, rychle a i kopce jedu určitě v dobrém čase! Zažívám novou svobodu a plnou radost z pohybu, kterou nekalí hodnocení. Je zajímavé poznat, jak nás tato zařízení, na které jsme si navykli, která k nám přirostla a stala se tak nedílnou součástí života, ovlivňují. Dnes je nazývám stejně, jako naší mysl.. JEBAL. Tohle slovo asi nejlépe vystihuje různé měřiče. Technologie se velmi rychle vplížily do našich životů a výrazně je ovlivňují. Jsou lidé, kteří potřebují hodinky na ruce, aby zjistili jak se vyspali, nebo kolik spálili kalorií, udělali kroků a kdy se už konečně mohou najíst. Ztrácí se kontakt se svým pocitem a intuicí. Člověk je řízen.

Pamatujete, když v 90. letech byl mobilní telefon výjimečnost? Existovali dokonce jedinci, kteří používali atrapy mobilních telefonů a předstírali, že telefonují, předstírali, že jsou důležití. Byl jsem svědkem situace, kdy se jeden takový člověk nacházel na rohu ulice a předstíral telefonát, divoce gestikulujíc poutal na sebe pozornost. Pak se na křižovatce stala banální nehoda a byl požádán, aby zavolal policii. Tím se prozradila jeho hra a okamžik to byl pro něj poměrně trapný. Dnes je výjimkou spíše člověk, který telefon nevlastní. Vlastně může být i za exota. Pro člověka se stalo ono digitální zařízení doslova pátou končetinou a pomaličku se mění i to, co digitální placka nabízí. Nově můžete mít i svého osobního asistenta, nebo nejlepšího „kamaráda“, který vám nikdy neřekne ne a bude za vás rozhodovat, a dokonce i poradí. Párkrát člověku poradil i sebevraždu, což je jedno z úskalí, ale jsou zde další. Dnes máme již první data, která potvrzují, jak neblahý vliv na člověka tato technologie má. Pokud například člověk používá chat GPT po dobu 3 měsíců, mozková konektivita (propojení „drátků“ v mozku), klesá o 50%. I když přestanete technologii používat, stejný stav trvá i po dalších 3 měsících. Jednoduše se z vás stává blbec a z toho, co nosíte v hlavě se stává „huspenina“. Jde o to, že člověk okamžitě šáhne po „nápovědě“, než aby se snažil na řešení problémů přijít sám. Z toho důvodu ztrácejí na smyslu i různé seminární či diplomové práce, protože jejich autor zpravidla pochází z říše jedniček a nul. Nejlepší student je ten, který se nejlépe naučí využít „umělou inteligenci“.

Na techno vymoženostech je mnoho jedinců již závislých a organizace, které se věnují léčení závislostí jsou ty samé, které se věnovaly léčení drogové či alkoholové závislosti. Používají dokonce stejný protokol. Takto o tom hovoří například MUDr. Stránský, které dlouhá léta varuje před digitálním fenoménem a zejména, před používáním těchto technologií dětmi. Již známe přímou souvislost mezi nárůstem ADHD a počtem hodin, které dítě stráví před obrazovkou. Rodiče mi často říkají, že telefon svému dítěti museli dát, protože je měly všechny děti ve třídě. A od té doby samozřejmě začaly problémy. Řeknu jim k tomu svou zkušenost. Má 11 letá dcera je jediná v páté třídě, která telefon nemá, žádný. Nepatří mezi outsidery, nikdo se ji neposmívá a je naopak velmi oblíbená, s vynikajícím prospěchem. Naopak, to co ve třídě řeší, je šikana na třídním whatsuppu. Došlo to tak daleko, že se musel zrušit, zavést nový, kde se přidala i paní učitelka a tam dozoruje. Ovšem co se děje v jiných skupinách, nikdo neví. Říkám jednu věc: není telefon, není whatsupp (nebo jiné sítě), není problém. Ten začíná samozřejmě u rodičů a jejich vlastní závislosti. Chtějí mít čas na svůj digitální život na sítích, mnoho chlapů například hraje po práci doma hry a tak dají dětem tablet či telefon, ať mají klid. Problém vzniká shora a jde dolů.

My s ženou jsme si také uvědomili, že jsme vzorem i v tomto a tak se snažíme, aby nás děti neviděly jak se sklopenou hlavou šmudláme displej. Telefony máme doma na jednom místě v předsíni, podobně jako jsme kdysi měli za dětských let pevnou linku, a ještě ve ztišeném režimu. Tato zařízení také velmi ráda poslouchají co se děje v prostoru a tím si zařídíme i soukromí. Párkrát za den k placce přijdeme, odpovíme na zprávy nebo si zprávou domluvíme kdy si zavoláme a tím jsme získali poměrně důležitý klid a svobodu, o kterou nás tato zařízení plíživým způsobem připravují. Snad vám bude tento článeček inspirací a pokud některé z výše uvedených rad vyzkoušíte, ručím za to, že zažijete v životě více radostí, a méně starostí a problémů.