Před dvěma týdny jsem se vrátil z neplánové návštěvy a dovolené na Corfu. Tento ostrov jsem navštívil již podruhé. Dovolené trávím vždy na řeckých ostrovech. Příliš mě nepřitahují pevniny a ani ostrovy jiných států. Na řeckých ostrovech se cítím jako doma. Patrně jsem tam prožil i nějaký svůj předchozí život, což mi potvrdila jedna žena, která má schopnosti tyto věci vidět. Tato místa mě sytí zvláštní esencí, která ve mě pak ještě dlouho převládá. Nyní jsem zažil určitý pocit naplnění. Vrátil jsem se ve stavu, kdy mě opustily touhy cokoliv dalšího se učit, studovat a vůbec přijímat informace zvenčí.
A zrovinka v této chvíli přišla na ošetření žena, se kterou se známe již dlouho. Má již dospělé děti a tak většinu volného času může věnovat sobě. Studuje, učí se, připravuje na zkoušky a zároveň se přihlašuje na další studia. Řekli bychom o ni, že na sobě pracuje. Když ošetření skončilo, tak se posadila a jakoby se snažila na něco rozpomenout. Hovořila o tom, že k ní několikrát přišla věta, která se opakovala. Bylo vidět, že se soustředí, aby si ji vybavila. Zničehonic se začala hodně smát. Ale opravdu hodně. Tekly ji od smíchu slzy a já se začal smát také. Bylo to hodně nakažlivé. Nevěděl jsem čemu, ale také jsem se smál 
Ona se mi snažila v tomto stavu tu větu sdělit, ale nešlo to. Smích probíhal několik minut a když zeslábl, tak se mohla konečně projevit. Řekla, že její duše k ní promluvila otázkou: „… a to je jako všechno? „
Ona se mi snažila v tomto stavu tu větu sdělit, ale nešlo to. Smích probíhal několik minut a když zeslábl, tak se mohla konečně projevit. Řekla, že její duše k ní promluvila otázkou: „… a to je jako všechno? „
Sokrates před svou smrtí řekl: „když je duše spokojená, mlčí. Má duše mlčí“. Možná zažívám obdobný stav poté, co jsem se vrátil ze země Sokrata. Zažívám pocit vnitřního naplnění a klidu. Rád bych si tento stav podržel co nejdéle, ale vím, že to bude náročné. V dnešní době plné informací, lákadel a jiného „hluku“ je náročné v tomto stavu zůstat. Co je však velmi příjemné, je absence touhy něco chtít od vnějšího světa. Před léty jsem v rámci poselství obdržel informaci, že vše mám v sobě a tam je potřeba hledat. Přestat se orientovat na vnější svět a hledat tam. Paní R., o které jsem psal ve starším článku (https://www.studiosolaris.cz/sila-sdeleni/ ) dostávala během rekonektivního ošetření poselství ve verších a jeden byl velmi výstižný: „…co je z hůry Tobě dáno, je v Tobě psáno“. Jinými slovy, ovšem stejná informace.
Sběratelství informací se stalo jakýmsi novým trendem, možná dokonce i novou „sportovní disciplínou“. Ostatně stojí na tom internet a všechny sítě, které se snaží získat naší pozornost a energii. Řekl bych však, že je zapotřebí se zavčas nebo alespoň na čas od přijímání informací odstřihnout. A možná spíše realizovat v praxi získané. Na počátku cesty jsou informace důležité, je dobré je vyhledávat. Ovšem pak je dobré odstoupit. A to, myslím, je krok, který většina lidí neudělá. Na to apelovala duše, která promluvila.. Možná, že nejlepším závěrem k tématu by mohla být citace Davida R. Hawkinse: „je veliký rozdíl vědět o něčem nebo se tím stát“.
