Tři světy

Napsal Roman Michna dne .

Tento text je na mé poměry poněkud obsáhlý. Pro část čtenářů může být  těžce srozumitelný. Přistupte k němu jako ke studijnímu materiálu, ke kterému je možno se vracet. Jsem si vědom jeho náročnosti, přesto jej zveřejňuji v této formě.  Dejte si, prosím, na něj čas. Pokud jej v tuto chvíli nemáte, četbu odložte na později.


Rád bych zde v tomto období napsal něco k současnému stavu, který pozoruji zejména u vrstevníků čtyřicátníků. Všímám si toho, že mnohé zaskočily velké fyzické i psychické potíže.  Čím to tedy je?  Do určitého věku, kterým je hranice 28-31 let,  je člověk automaticky propojen se Zdrojem. Tělo je mladé, silné, rychle regeneruje. I osud nás nechává ochutnávat život plnými doušky. Poté však jsme od Zdroje  automaticky odpojeni a nyní jde o to, zda-li se vlastní osobní vůli a pokorou se Zdrojem znovu spojíme. Díky tomu můžeme dále čerpat energii, inspiraci a motivaci z nekonečného rezervoáru Absolutna. Nevědomý člověk však dále funguje setrvačností ve starých vzorcích a čerpá energii z vytvořených zásob a nebo z energie lidí kolem sebe.  Nyní záleží jak žil v prvních 30 letech, kolik energie zbývá či jak “ochotné” stále jej energeticky dotovat  je jeho okolí. Mnoho lidé do věku 30 let totiž žijí na více než 100% energetických možností a už tehdy žijí na dluh.  Kapacita “baterie”  je tedy závislá na tom, jak člověk energii šetřil či jí plýtval. Ve věku 40 let lidská bytost vstupuje do nového “prostoru” (pole), kde je na ni vytvářen transformační tlak, kterým je konfrontace s tématy, které si duše (vědomí)  dobrovolně vybrala pro tento život a do této doby nebyla vědomě odžita. Tento tlak stále zesiluje, stejně jako zeslabuje míra tolerance okolí. Nyní se již musí jedinec těmto tématům věnovat ať už dobrovolně nebo nedobrovolně. 


Obdobně tuto důležitou životní fázi popisuje známý lékař Dr. Ruediger Dahlke. Ten hovoří o tom, že život můžeme přirovnat k fotbalovému zápasu, kde prvních 30-35 let jsme ponecháni si “hrát” a zkoušet, ovšem pak přichází přestávka, odchází se do kabin (ústraní, klidu). To je ono místo, kde bychom  měli bilancovat a položit si zásadní otázky. Zároveň komunikovat s trenérem (Bohem)  Kdo jsme? Jaké je naše poslání?  Co se daří, co nikoliv, čemu se vyhýbáme?  (princip stínu) Následně pak vědomě tyto aspekty do života (hry) aplikovat. Pokud člověk tuto pauzu a bilanci neudělá a pokračuje v původní hře, hra nabývá zcela jiných rozměrů. O přestávce se totiž střídají strany a hraje se na druhou branku. To však nevědomý člověk nezaregistroval, a dává si vlastní góly. 

U mě došlo k výraznému zlomu právě ve věku 32 let. Do věku 31 let vše fungovalo bez problémů.  Tehdy jsem působil jako profesionální dj na naši taneční scéně 12 rokem. Poměrně slušně jsem se tím živil a mnozí by řekli, že jsem byl i vcelku úspěšný.  Zároveň jsem se 17 let věnoval silniční cyklistice a občas i závodil. V té době jsem taky prožíval vztah, o kterém jsem si myslel, že je osudový, kdy s tou ženou založím rodinu a strávím s ní zbytek života. Po dosažení věku 32 let jsem však začal pociťovat prázdnotu. Všechny tyto mé hlavní životní směry mě přestaly sytit energií.  Hraní před publikem mě začalo velmi vyčerpávat a přestal jsem z něj mít radost, i když nabídky stále chodily. Silniční cyklistika mě již unavovala, více energie mi brala než dávala, přibývalo na silnici nebezpečných situací a ve vztahu jsem se začal cítit jako svázaný.  Ze dne na den jsem učinil naprosto zásadní rozhodnutí, které mé okolí mělo velký problém vstřebat a vůbec to nechápali. Na ničem jsem však nelpěl. Z nějakého důvodu jsem měl tu “sílu” nelpět.  Vzdal  jsem se své profesionální hudební kariéry, prodal jsem silniční kolo, vystoupil z cyklistického světa a ukončil vztah.  Tímto se vytvořil prostor, kde jsem se mohl zase svobodně nadechnout. Sir David R. Hawkins to jednoduše vystihl, když napsal: “to co je ztráta pro ego a mysl, je ziskem pro duši”. A to se i později ukázalo jako pravda. Cítil jsem, že je zapotřebí si položit zásadní životní otázky kým skutečně jsem? Jaké je mé poslání? Co od života očekávám?  V té době se mi udály velmi intenzivní “jemnohmotné” prožitky, které se mohly stát právě díky vystoupení ze zaběhlých vzorců, díky prostoru a klidu, který jsem vytvořil, a které jsem bral jako jasné vedení.  Vnímal jsem, že mě velmi přitahuje duchovní aspekt života a že to bude patrně to, co doposud v mém životě chybělo. Zdroj si mě začal přitahovat. Studoval jsem hodně informací tohoto typu, navštěvoval semináře a vyhledával lidi, kteří byli v tomto směru mnohem dále než-li já.  V té době jsem začal i poměrně dosti “ulítávat” a z dnešního pohledu mi naprosto chybělo uzemnění. To však bylo nezbytnou součástí procesu, protože bez tohoto prožitku bych nyní nevěděl, jak důležité uzemnění právě je. Jak nás jednou pobavil Radek Neškrabal na semináři, když vystihl tuto problematiku slovy : “po smrti bude duchovna až až!!” 🙂 Našim úkolem rozhodně není prchat ze života k duchovnu, nýbrž duchovní pravdy do života přinášet. Otevřel se tedy zcela nový obzor, který mne dovedl do bodu, kde se nacházím dnes.  Je zajímavé, že vzpomínky na mou dj kariéru téměř nemám a když se něco vynoří, je to podobné, jako bych pohlížel na jiný život a ještě k tomu život někoho jiného.  K silniční cyklistice jsem se po pěti letech pauzy (a odbočky k  horské cyklistice)  vrátil, ale nyní již s úplně jiným záměrem a přístupem. I osobní život nabral zcela jiného směru, potkal jsem osudovou ženu, se kterou máme již osmým rokem krásný vztah (který však vůbec nezačal “zamilováním”, ale naopak tvrdou prací a “čištěním” starých vzorců) a  dnes spolu žijeme harmonický život s dvěma dětmi, díky kterým se dále učíme a posunujeme.  Život totiž nemá rád stagnaci. O tom více níže. 

Co se tedy děje dále po dosažení 40 roku věku, když člověk mine “změnu stran”? Dalším důležitou informací je, že po dosažení této hranice již tělo nemá dostatek síly, aby drželo pod pokličkou zažitá a nezpracovaná traumata, protože “trauma není v události, je v těle” (Levine, 1995) . Ta se derou ven. Hlásí se o pozornost, je potřeba je zpracovat. Jedním z možných projevů je tzv. znovusehrávání, kdy je člověk stále dokola vtahován do obdobných situací.  Některá traumata jsou tak silná (globální traumata – zahlcující celou nervovou soustavu), že člověk už jen přiblížením se k danému tématu propuká v paniku a děs, nebo se začne chovat v dané situaci jako dítě (vrací se do věku, kdy trauma vzniklo). Téma chce dále vytěsnit, utíká před ním, ovšem je to podobné, jako by chtěl pes utéct před vlastním ocasem.  Osud dále využívá k upozornění na nesprávnou cestu člověka nástroje, kterými dokáže přitvrzovat : nemoci, chronické nemoci, závažné nemoci (čas je již mnohdy limitován), nehody či jiné “rány osudu”, kterými je člověk znovu “centrován” a bržděn. Všechny tyto nástroje jsou  pouze informacemi a výstražnými signály různé naléhavosti pro člověka, který sešel ze své naplánované cesty a nevěnuje se zásadním životním tématům.


Kdykoliv je však možno tento nesprávný směr zvrátit a jít cestou k uzdravení celé lidské bytosti.   Prostor, do kterého člověk vstupuje po dosažení 40 roku věku, již na nás tedy vytváří mnohem větší tlak a není-li člověk napojen na Zdroj, hodně rychle dochází síly.  Proto doporučuji těm, kteří cítí tyto tlaky, aby se nebáli o nich hovořit. Hrdinství není dělat, že se nic neděje a směřovat k sebedestrukci. Ano, i tyto případy se množí, kdy člověk zůstává sám se svým vnitřním přetlakem a postupně rezignuje (alkohol, drogy), což vede k apatii, umrtvení duše a poté i těla, nebo dobrovolně ukončuje svůj život. Sebevražda není řešení a dnes již i víme díky výzkumu vědomí Davida R. Hawkinse, že ve většině případů jde o  vyhnutí se učebnímu plánu a zpravidla pohoršení si do dalšího životního procesu. Pamatujte, že bolest v životě je nevyhnutelná, ovšem utrpení je dobrovolné! Dá se tedy říci, že v tomto omezeném časovém období, kterému říkáme pozemský život, se rozhoduje o tom, co budeme prožívat v bezčasové dimenzi věčného Absolutna.  Každý den je tedy obrovským darem a příležitostí řešit a “čistit” osobní, rodová a kolektivní traumata a zátěže. (Těch osobních je přibližně pouze 20%). Žijeme tedy i pro druhé, Pro ty,  kteří zde s námi žili,  žijí a zároveň ty, kteří se zde teprve chystají. Zpracování a pročištění určitého tématu se zcela automaticky otiskne v kolektivním vědomí a je to “odškrtnuto” jako splněno. Posunujeme se tedy  dál i jako Celek, není potřeba se točit v kruhu. Našim úkolem je pozvedat úroveň kolektivního vědomí skrze přijetí a odpuštění, ocenit hodnotu a kvalitu pozemského života, a zejména nalézt v tomto světě radost a štěstí skrze vlastní tvoření, protože my jsme ti, kteří mají božský potenciál a máme tento dar tvořit realitu. Apeluji tedy na všechny ty, kteří se utápějí v beznaději, vině, studu, minulosti, strachu, hněvu a smutku, aby zanechali těchto sebedestruktivních programů a vyhledali pomoc ať už přátel či osob, kterým důvěřují nebo odborníků, protože vždy je možnost s jakoukoliv situací něco dělat. Pomoc je potřeba vyhledat, protože sami jsou odpojeni od Zdroje a nemají již sílu se z  hustých nízko-vibračních polí vymanit, ta je stahují níže a níže, podobně jako vodní vír ( na tomto principu fungují závislosti).  Potřebuji dodat sílu a energii zvenčí, potřebuji na sebe nechat působit vyšší vibrace, se kterými mohou díky rezonanci navázat kontakt. Zcela automaticky funguje zákon dorovnávání nižších vibrací k těm vyšším. (zde je zase popsán princip léčení závislosti)  Jde jen o to POKORNĚ se otevřít světlu. Tma pak naprosto bez boje a bolesti ustupuje. Není čeho se bát.


Velmi dobře odhalíme temnotu a světlo na mapě vědomí, kterou zde přikládám (Hawkins, 1995).  Zároveň si na ni můžeme ukázat světy 3D,4D a 5D o kterých se často hovoří a píše.  Lidé po určitou dobu totiž budou žít vedle sebe v různých realitách, podle toho na jaké úrovni vědomí se nachází, podobně jako když se řeky vlévají do moře.  Jde tedy o to,  pro jaké prožívání života se rozhodli na základě své OSOBNÍ VŮLE, kterou je každý člověk obdařen a která může být startovacím rampou pro duchovní růst. 

 
Svět 3D je světem lidí, kteří se svou úrovní vědomí nacházejí v dolní polovině tabulky, je u nich dominantní  levá mozková hemisféra. Jsou paralyzování STUDEM, APATIÍ, převalují se ve VINĚ A SMUTKU, či  jsou ovládáni STRACHEM. (mnohdy bývají příčinou prožitá a nezpracovaná velmi těžká traumata.  Například sexuální zneužití, které člověka svazuje na nejnižší úrovni, žije jej a prostupuje jeho bytostí –  jedná se o úroveň  STUDU).  Ti další z úrovně pod 200 již mají více dostupné energie, protože překonali STRACH, začali TOUŽIT. Z frustrované TOUHY vzniká HNĚV (ten je mnohdy jen maskovanou netrpělivostí) , který může být motivací pro tvrdou práci a budování kariéry či firmy bez ohledu na okolí, dosažení nějakého postu, na který jsme posléze PYŠNI.  Lidé z dolní poloviny tabulky se projevují silou (kromě těm na spodních příčkách, kde ani síla není přítomna jak jsme se dozvěděli dříve). Hledají příčiny svých potíží, nebo možného štěstí, někde mimo sebe. Ve svém okolí, v zaměstnavateli, partnerech, rodičích, dětech  a  politicích. Chtějí bojovat, soudit, dokazovat, trestat, napravovat, soupeřit a stále hodnotí.  Mnohdy bývají svázání náboženskými či vědeckými dogmaty. Tuto sféru dobře vystihuje  klasický výrok a omyl René Descarta  “Myslím, tedy jsem “.  Velmi často tato slova vystihují  racionální skepticismus a ohánějí se jim i ateisté (úroveň vědomí obou skupin 165). Mysl je pro tuto skupinu tvůrcem našeho života. Jakmile umírá mysl, umírá i život. Tito lidé vidí pouze obsah, zcela míjení souvislosti. Podobně jako kdybychom se na svět dívali skrze optiku dalekohledu nebo mikroskopu (pro stromy nevidí les). Míra prožívání štěstí v lidském životě ovládaného PÝCHOU (která je “nejvyšší úrovni” negativity) je maximálně 15%. Míra chudoby je 22%, míra nezaměstnanosti až 50% a kriminalita na této úrovni stoupá taky k 50%.  (Hawkins, 2003)  Život na úrovni pýchy je tedy pro člověka náročný, projevuje se nadutostí, pohrdáním a k Bohu zaujímá tento člověk lhostejný postoj.    Na úrovni vědomí pod 200 se v tuto chvíli nachází v ČR 76% obyvatel (měřeno červenec 2020). V loňském roce to bylo 73%. Nelekejte se však touto vzestupnou tendencí. Z dlouhodobého hlediska naopak ubývá negativity mezi lidmi a průměrná úroveň vědomí celé planety naopak stoupá (i průměrná úroveň vědomí v ČR).  Tento letošní nárůst počtu obyvatel ČR, kteří se nacházejí v úrovních negativity je pouze dočasným výkyvem. Jedinci, kteří ještě nebyli pevně zakotveni ve vyšších energetických polích, dočasně propadli díky atmosféře strachu, nejistoty, masivní mediální koronavirové kampaně a přísných restriktivních nařízeních vlády  v období nového chřipkového onemocnění, kterému jsme začali říkat koronavirus  Covid – 19.  I tento nový virus má však své opodstatnění, ale o tom někdy příště. 


Svět 4D je přestupní stanici ke světu 5D. Tito lidé se již vymanili z nejnižších pater tabulky, tam však mohou kdykoliv spadnout. (viz. níže) Lidé ve 4D jsou ovlivněni poli TOUHY, HNĚVU, PÝCHY, NEUTRALITY, ODVAHY, OCHOTY až po nižší racionalitu (ROZUM). Velmi často oscilují mezi těmito úrovněmi. Střídají se u nich období euforie s přílivem energie  s obdobími propadu.  Ve 4D světě je mysl rovna vědomí, existují vedle sebe a jsou vzájemně respektovány. Člověk již nevidí pouze obsah, ale zajímá se také o souvislosti.  Mnoho lidí touží po vyšším duchovním poznání a tak se stávají sběrateli zážitků a informací  z esoterických seminářů, mnohdy i pouťového charakteru, různých konspiračních teorií a přednášek. Často od nich můžeme slyšet:” Znám pravdu o chemtrails, bankovních systémech, iluminátech, UFO, andělech, démonech, pravdu o starověkém Egyptě, pyramidách  apod.” Velmi rádi se o tuto svou “pravdu” dělí a mnohdy i vnucují své názory ostatním. Zde je velmi nebezpečné budování tzv. duchovního ega (podívej co všechno vím), které má nad člověkem stejnou moc jako klasické ego v jeho nízkých úrovních z dolní poloviny tabulky. Lidé ze  4D světa jsou však již  otevřeni vyšším energiím, a po určitém usazení a uzemnění se v této realitě, které je nezbytné, mohou postupovat výše.  Mohou však také strmě padnout až ke studu. (duchovní ego = pýcha a ta předchází pád)


Svět 5D je konečnou stanicí pro lidskou bytost.  Dominantní je pravá mozková hemisféra a člověk vnímá zejména souvislosti (obsah je pomíjivý, neustále měnící svou formu a vnímaný skrze omezené smyslové vnímání, jde tedy o iluzi).  V tabulce se nachází od úrovně vyšší racionality (ROZUM), LÁSKY, BEZPODMÍNEČNÉ LÁSKY, až po MÍR. Zde již zcela člověk opouští touhy po dokazování, přesvědčování, souzení, trestání, soupeření, hodnocení..  Tento člověk život přijal se všemi jeho výzvami a přijal taky “nezralé” duše ze svého okolí. Odpustil.  Lidská bytost na této úrovni v sobě nenosí křivdy a své emoce má pod kontrolou. Svobodně se rozhoduje, zda-li je chce prožít či nikoliv. Není jimi vláčena. Uvědomuje si, že není jednou Z mnoha, nýbrž jedna V mnoha.  Úroveň vědomí 540 – tedy BEZPODMÍNEČNÁ LÁSKA – je úroveň vědomí, jejíž dosažení je zcela reálné pro vědomou lidskou bytost v tomto jednom životě, pokud se pro to rozhodne a jsou příhodné karmické vlivy (Hawkins, 2007). (Úrovně vědomí pod 200 se zpravidla dle výzkumu Davida R. Hawkinse vyvíjely a postupovaly vzhůru v průměru o 5 bodů během jednoho života).   Míra prožívání štěstí na úrovni BEZPODMÍNEČNÉ LÁSKY je 98%, míra chudoby je 0%, nezaměstnanost 0% a kriminalita 0,5%. (srovnej s úrovní PÝCHY, co by nejvyšší úrovně pod 200 výše v textu). Této úrovně vědomí v tuto chvíli dosahuje 0,5% světové populace, v ČR 0,7% obyvatel)  Klíčem k dosažení této úrovně vědomí je využití svobodné vůle a přizvání pokory (úroveň vědomí 270) a duchovní vůle (úroveň vědomí 850) do našich životů (otevření se božství).  Dále je potřeba, dle Davida Hawkinse ( úroveň vědomí 992), aby si člověk vybral alespoň jeden životní postoj, který bude bezpodmínečně a neustále dodržovat, aniž by HODNOTIL, zda-li si to druhý člověk zaslouží, například POCTIVOST (úroveň vědomí – 305), VĚRNOST (365), SLUŠNOST (295), TOLERANCE (245), OCHRANA DRUHÝCH (265) apod..  V takovém případě dochází k uvolnění “závaží” hustých energií, které vědomí lidské bytosti zadržovaly na dané nízké úrovni. Poté může stoupat určitou rychlostí. Ta je již alternativní cestou vývoje, a je ovlivňována osobními karmickými faktory, naší pozorností, ochotou a  našim záměrem. (tzv. HEISENBERGERŮV PRINCIP NEURČITOSTI)


“Duchovní pokrok je tedy výsledkem Boží milosti a nikoliv osobního snažení. Nahraďme chtění láskou a touhu po osvícení službou Bohu”.    David R. Hawkins (úroveň vědomí 992)

Ve světě 5D si člověk uvědomuje, že základem všeho je Vědomí, které je nesmrtelné a dává život hmotě, kterou i ovlivňuje a formuje. Hmota (tělo například) je pouze dočasným projevem vědomí, které neustále mění formu a vyvíjí se. Díky poznání této pravdy je poté člověk schopen vědomě pracovat s realitou a tvořit NEBE na Zemi. To je konečný úkol lidské bytosti ve hmotném světě. 


“Celkově lze na pozemský život pohlížet jako na přechodnou pracovní oblast, která poskytuje maximální karmické výhody.”    Buddha (úroveň vědomí 1000)


” Ti, kteří kolem sebe spatřují hříchy a zlo, jsou sami problém. Zlo je v oku pozorujícího”.   Ježíš Kristus (úroveň vědomí 1000)

Zdroje:

Sir David R. Hawkins, M.D., Ph. D. – Moc versus Síla

Sir David R. Hawkins, M.D., Ph. D. – Vševidoucí Já

Sir David R. Hawkins, M.D., Ph. D. – Já, Realita a subjektivita

Sir David R. Hawkins, M.D., Ph. D.: Pravda versus nepravda

Sir David R. Hawkins, M.D., Ph. D.: Vzestup po úrovních vědomí

Peter A. Levine, Ph. D. : Probouzení tygra – léčení traumatu

Peter A. Levine, Ph. D. : Trauma a paměť

Peter A. Levine, Ph. D. , Magie Klineová : Trauma očima dítěte

Dr. Ruediger Dahlke : Nemoc jako cesta

Dr. Rudeger Dahlke: Zákony osudu

Andrea Homolová: Známe se celé věky čili osudové vztahy