Trauma 2. část – “Když se uvolňuji, znervózňuje mě to…”

Napsal Roman Michna dne .

Když se naše nervová soustava střetává s nebezpečím, přechází do stavu nabuzení. Podle intenzity rozlišujeme čtyři fáze.
První fáze je vzrušení , druhá stažení-zúžení, třetí disociace a čtvrtá bezmoc-zmrznutí.(nyní tyto fáze nebudu podrobně rozepisovat). Jedná se o normální, zdravé reakce, kterými se naše tělo připravuje na střet s hrozbou, nebo pokud je příliš veliká a nedá se jí čelit (nemůžeme utíkat ani bránit se), odpojuje dočasně nervovou soustavu. (bolest je utlumena, vnímání je oslabeno). Tyto reakce se nemusejí stát traumatickými symptomy dokážeme-li vybít tento náboj během ohrožující situace nebo těsně po ni (několik hodin). Nervová soustava se poté dostává zpět na energetickou úroveň, na které funguje normálně.
Dostaví se pocit dokončení, uspokojení i hrdinství.

Pouze když nedojde ke zdravému dokončení reakce, vybití nahromaděné a mobilizované energie vybuzení, stává se pak tato reakce na hrozbu přehnanou reakcí na obvyklou událost. Příkladem může být voják, který se vrátil z války. Po ulici jede auto kterému praskne pneumatika. Hluk, který vznikl, znovu přesunul vojáka zpět do války a jeho tělo se chová stejně tak. Zrychlený tep, stažení svalů, povrchové dýchání, pocení. Tělo přechází do stavu velké aktivace a ostražitosti, vnímání člověka je zúženo na orientaci na nebezpečí a mohou se mu začít přehrávat “filmy” předchozích zážitků.

Tato nezpracováná energie z původního zahlcujícího zážitku je tedy pohonná látka a aktivátor pro vytvoření symptomů. Posttraumatická stresová porucha vzniká 3 týdny až 3 měsíce po dané události. Děje se pak to, že symptomy jádra traumatické reakce pronikají do všech zákoutí života jedince a ovlivňují dynamiku psychiky.

“Stav sebe-udržujícího vzrušení kompenzuje nervová soustava tím, že spustí řetězec adaptačních mechanismů, které energii nakonec spoutají a uspořádají do “symptomů”. Tyto adaptace jsou pro nervovou soustavu jakýmsi bezpečnostním ventilem”. P, Levine 1997

Jde tedy o jakýsi mechanismus, kterým se zadrží velká energie, která byla obsažena v původní reakci na hrozbu, ale také i energie z následného sebe-udržujícího cyklu aktivace a zahlcení.
Velmi důležité je také to, v jaké fázi, ze čtyř zmiňovaných fází nabuzení, je akce přerušena a nedokončena. To vypovídá o intenzitě a síle zadržované energie. Nevybití a nezpracování čtvrté fáze – bezmoci, může způsobit až odpojení těla a psychiky. Patří sem prenatální, porodní a brzká postnatální traumata, vážné nehody, znásilnění apod.). Lidé s tímto zážitkem mohou být neschopni popsat své pocity a mohou zcela postrádat empatii. Mnohdy mohou být doslova přitahování nebezpečnými situacemi a balancovat na hraně. Často je přitahuje nebezpečná práce a práce která poškozuje tělo (sexuální zneužití v dětství může vést k prostituci nebo práci s erotickém průmyslu v dospělosti apod.).
Pouze díky velkému nebezpečí (např. adrenalinové sporty), kdy se tělo dostává do obrovské aktivace a po zdárném ukončení akce, kdy dochází k úlevě, se jim daří na chvíli něco pocítit. Z toho důvodu vyhledávají tyto zážitky. Běžné aktivity je neuspokojují.

“Když se uvolňuji, znervózňuje mě to…” říkají často lidé postižení traumatem. Jejich systém je žene do akce (trvale zvýšená hladina adrenalinu a kortizolu), neustále mají potřebuji vykonávat jakoukoliv aktivitu, je jim nepříjemný klid. Ve fázi klidu má tělo automaticky šanci vybíjet nashromážděnou a uzavřenou energii, to však tito lidé vnímají jako velmi nepříjemné a tuto akci přerušují jakoukoliv činností. Mají strach z energie, která se může uvolnit, což může vést k tomu, že (stejně jako při traumatu), ztratí schopnost ovládat situaci. Velmi často si osvojí vyhýbavé chování a cokoliv, co může vést k uvolnění odmítají nebo zesměšňují (jízlivý smích, intimita, doteky, terapie).

Při kraniosakrálním ošetření je zcela zásadní vyjednat s klientem podmínky, najít místo setkání. Ošetřujeme vždy z místa na těle, které není přímo zasaženo vírem traumatu a pomalu se k němu přibližujeme (to může být práce na několik sezení). Klienta vedeme aby procítil tzv. pociťovaný vjem. Tímto postupem získáváme oba nadhled nad situací a pozorujeme ji zvenčí. Postupně pendlujeme mezi místem klidu a vírem traumatu, do kterého však nevstupujeme na přímo. Pouze jej krátce navštívíme a tím jej postupně a pomaličku vybíjíme a zmenšujeme. To je zcela bezpečný způsob pro klienta, který se nachází v bezpečném prostředí, je provázen průvodcem, který situaci brzdí a směřuje. Průvodce (terapeut) je v tu chvíli majákem a opěrným bodem pro systém klienta. Ten postupně získává svou sílu zpět a po zdárném zpracování zadržovaných energií nastává pocit dokončení a uspokojení.

Následující výčet symptomů traumat není určen k diagnostice. Mnoho jiných nemocí se může projevovat těmito symptomy, ovšem po odeznění nemoci symptomy mizí. U traumatu symptomy přetrvávají a mizí až po zpracování traumatu a vybití zadržované energie. Mnohdy však, díky nevědomosti, je to kolotoč prožívaný celý život. Traumatické symptomy se samozřejmě během času mění a procházejí různými fázemi. Některé se mohou zesilovat v období výročí traumat, ročních období nebo při konfrontaci a rezonanci se stejnou “energií” (člověkem, místem, činnosti).

– nadměrná ostražitost
– přílišná plachost, bázlivost, stydlivost
– potlačované nebo slabé emoční reakce
– neschopnost k čemukoliv se zavázat, plánovat, snížená schopnost zvládat stres
– psychosomatické potíže – bolesti hlavy, potíže se zády, krkem, astma, zažívací potíže, dráždivý tračník a silný premenstruační syndrom
– chronická únava
– panické záchvaty, úzkosti, fóbie
– ztráta paměti, deprese, pocit blížící se zkázy
– noční můry, potíže se spánkem
– častý pláč
– výkyvy nálad, záchvaty vzteku, pocity hanby
– neschopnost milovat, pečovat o někoho, vstoupit do vztahu, počít dítě, porodit dítě
– přehnaná nebo snížená sexuální aktivita
– strach ze smrti apod.

V příští části článku se pokusím popsat faktory, které hrají roli v naší odolnosti vůči traumatu.