Svobodná vůle

Napsal Roman Michna dne .

Článek o svobodné vůli vznikl díky náhlé inspiraci v průběhu 14 dní poměrně rychle. Ovšem chyběl mu začátek. O ten se však postaral samotný život. Můj kamarád, přítel a náš rodinný přítel Dan žil mnoho let ve velmi neutěšeném vztahu a my přátelé jsme se mu snažili pomoci vzorem, radou a podporou. V posledním čtvrtroce vše eskalovalo, prohloubilo se a Dan se nám doslova začal ztrácet před očima. Chřadnul a uzavřel se v postoji nelásky, byť po lásce velmi toužil. Zároveň řekl  životu NE. Tohle své definitivní NE uskutečnil svou svobodnou vůli a volbou ve čtvrtek 18. 2. 2021.   Dane díky za Tvé přátelství, ochotu a jedinečný smysl pro inteligentní humor.  

Lysá hora s Danem 25. 11. 2020

Lidský život dává smysl až při zpětném pohledu. Chceme-li se zbavit iluze nespravedlnosti současného světa, je potřeba zahrnout do svého vnímání parametr karmy. Všechny východní duchovní a náboženské směry zcela automaticky karmu, a samozřejmě reinkarnaci, která je s ní úzce spjata, do svých učení zahrnuje. Pouze z učení křesťanských církví se napříč staletími tahle skutečnost vytratila, byť Ježíš Kristus (úroveň vědomí 1000) o reinkarnaci – znovuzrození,  hovořil. (svalovým testem ověřeno jako pravda).  Co je tedy karma? Karma (úroveň vědomí tohoto slova je 999) je bilance zisků a ztrát, jakýsi balíček duchovních informací. 


“Někteří si ji mohou představit jako počítačový čip v nefyzické sféře vědomí, jež obsahuje informační kód daného duchovního (éterického) těla či vědomí, který je “koncentrátem” veškerých minulých zážitků a s nimi spojených myšlenek a pocitů. Duchovní tělo si uchovává svobodu volby (svobodná vůle), nicméně škála ze které si můžeme vybrat, je již nastavena. Jsou zde přítomny sklony, které budou mít tendenci se opakovat. Duchovní tělo si však může dovolit změnu, když překročí paradox protikladů (duality). Každá duše si může vybrat, zda zvolí fyzickou inkarnaci,  tedy možnosti zrát a učit se (posouvat se po úrovních vědomí vzhůru) či bude bez těla prožívat a zkoumat astrální oblasti (peklo, očistec, nebeské úrovně).” píše David Hawkins (992). 


Pokud jedinec neporozumí karmě, může se mu život jevit jako nespravedlivý a krutý, kdy si darebáci a zlosyni dělají co chtějí a díky nim umírají “nevinní”. (včetně dětí).  Karma však v žádném případě není trestem. Pouze dorovnáním a výzvou, jež nabízí možnost překlenout onen výše zmíněný paradox protikladů a vymanit se z karmického vlivu. Na karmu má tedy zásadní vliv, zda-li se rozhodneme pro pýchu či pokoru. Karma je kolektivní i individuální. Kolektivní karma se týká celého lidstva a je důsledkem veškerého lidského konání v dějinách. Všichni lidé pod úrovní vědomí 200 (77% – únor 2021), jsou podřízeni kolektivní karmě. Karma individuální se objevuje až od úrovně vědomí 200, člověk si tak tvoří svůj vlastní osud a směřování jak v tomto dočasném pozemském životě, tak i ve sféře Absolutna. 

Lidstvo řízené egem a zcela ovládnuté myslí napříč věky nahromadilo velké množství negativní karmy. K uvolnění této energie a její pročištění je zapotřebí mechanismů, které konfrontují člověka s jeho skutečným duchovním stavem a nabízejí mu možnost vnitřní změny.  Pravda a skutečnost se odehrává vždy na mnoha rovinách, které zde v lidském těle nemůžeme plně pojmout. Jednou z těchto úrovní je to, že formou nemoci odstraňujeme a čistíme negativní energii a to na velmi hluboké úrovni. Nemoc tento proces usnadňuje. Stejně tak válka či přírodní katastrofa. Zdá se tedy, že nyní v době covidové, se ono čištění a rozpouštění nahromaděné negativity dostavily v té nejjemnější a nejmírnější možné formě –  formou kolektivní nemoci.  Jsou však lidé, kterých se “hrozba” vážnějšího průběhu netýká.  V tuto chvíli neznám žádného člověka, který vědomě pracuje na vnitřní harmonii tělo-duše-duch a měl by s Covidem závažnější problém. Pokud se člověk dobrovolně a průběžně zajímá o své nitro, průběžně se věnuje svému nastavení mysli, názorům, spiritualitě, psychice a tělu, není tlačen do bolestné povinnosti toho, kdo se těmto zmíněným aspektům osobnosti vyhýbá.  Jsou tací, kteří v panickém strachu uzavřeni ve svých bytech a domech izolují svou osobnost doufajíc, že to jednou přejde. Jsou na velkém omylu a právě v období zdánlivého bezpečí a uvolnění, budou i oni konfrontování a vyzváni k očistě. 


V tuto chvíli vnímám tuto nemoc jako nejjemnější a nejsoucitnější nástroj, který nám dává šanci k vývoji – nastoupit cestu vnitřní pravdy,  pokory a opustit pýchu. Zdá se, že ji však nechceme opustit, chceme s nemoci bojovat (tohle slovo používáme velmi často)  a intelektem vymýšlíme okliky a přístupy jak se nemoci vyhnout či ji zkrotit, například očkování. Tímto pouze vytváříme odpor a nutíme princip nemoci aby zesílil. (kdo bojuje, sklidí válku). Nemoc je zde proto, aby předala informaci a my konali a uvědomovali si. My ji nechceme vidět, ani slyšet. Strkáme hlavu do písku. Odpor vždy vytváří utrpení. Proto si nemoc bude hledat nové cesty jak informaci předat a  zároveň povede člověka, skrze následné účinky (i očkování) k dalším dějům, které pouze zesílí tlak na jedince i společnost. 

Nejběžnější a nejzáludnější závislostí je odmítání změny způsobené naší intelektuální marnivostí, protože nás udržuje v nevědomosti. I když intelekt ví, že jeho chování je sebezničující, tato znalost nemá potřebný odstrašující účinek”, napsal David Hawkins (992). 


 “S duchovním pokrokem není nijak vnitřně spjato utrpení. Utrpení je vždy výsledkem odporu proti duchovnímu pokroku. Přichází, protože se člověk na duchovní stezce “loudá” a jeho ego vymýšlí vlastní cesty“, píše opět David Hawkins.  

David R. Hawkins

Všimli jste si toho, že když uhýbáme bolesti, že zesiluje? Tehdy nastává utrpení. Bolest v životě je nevyhnutelná, ovšem utrpení je dobrovolné. Mysl jako taková je příliš slabá na to, aby přinesla zásadnější změnu. Skutečné léčení jednotlivců i společnosti musí vzejít z mnohem vyšší roviny, minimálně z úrovně vědomí 500. Zde mysl nedosahuje. A po nás se chce onen zásadní posun od myšlení k uvědomování a od dělání k bytí. Posun o 30 centimetrů, z mysli do srdce, jak o tom hovořil český mystik Eduard Tomáš (910). Zdá – se, že pro většinu populace je tato vzdálenost naprosto nepřekonatelná. Hlavní roli zde hraje pýcha a strach.

Strach z obav je však vždy vázán k budoucnosti, není tedy reálný a jeho sídlo je v mysli (egu). Ego má strach.  Nebavíme se o strachu vkročit do temné uličky, který vás chrání, ale bavíme se o trvalém nastavení mysli na úroveň vědomí strachu (100). Člověk, jenž je naladěn na toto pole vědomí žije život plný úzkosti, obav a veškerá jeho rozhodnutí jsou motivována strachem z domnělé ztráty (čehokoliv). Úzkost vždy ochromuje. Nejsou to totiž životní události, co aktivuje stres a úzkost, ale naše reakce na ně.  Pociťuje-li rodič dítěte úzkost, dítě ji prožívá automaticky taky. Někdy kolem 9 roku věku je úzkost zdrojem trvalého úpadku dítěte, píše Joseph Chilton Pearce. Úzkost popisuje jako strom: “jehož kořeny jsou hluboké, větve bujné, ovoce hojné a účinky zničující“.  


Francouzský filosof, fyzik a matematik René Descartes prohlásil onu slavnou větu, která se jaksi zakořenila, byla doslova uctívána a stala se bernou mincí pro následující generace. Pronesl: “Myslím, tedy jsem”. Změříme-li však úroveň pravdivosti tohoto výroku, získáme hodnotu 400. Pokud však tento výrok upravíme na: “Jsem, tedy i myslím”, získáme informaci mnohem blíže k pravdě, tedy kalibraci 480.  Descartes podmiňoval bytí člověka myšlením, stavěl mysl (ego) na pověstný piedestal, ale mýlil se. Naše bytí není rozhodně podmíněno myšlením, ale myšlení je vedlejším produktem našeho vědomí.  Mysl (ego) má velmi omezené pole působnosti, jak vidíme na mapě vědomí. Přesto jsme však neustále svědky toho, jak chce člověk manipulovat realitou a děsí se toho, že ztratí nad děním kontrolu.  

Zejména z úst nábožensky smýšlejících lidí můžeme slyšet, že bychom se měli v životě řídit vírou, naději a láskou. Několikrát jsem se však přesvědčil o tom, že když byli tito lidé konfrontování s velmi těžkou životní událostí, například ztrátou blízkého člověka, víra se někam vytratila a dokonce se objevilo obviňování Boha z této nepřijatelné a nespravedlivé události. Projevovala se naprostá beznaděj.  Opět jsem si uvědomil, jak je víra slabá a naprosto nedostačující. A tato nedostačující víra má být sestrou naděje?  U pozůstalých se vytratila víra i naděje. Nebyli pak schopni prožívat ani lásku.  Zdá se tedy, že víra je opět jen racionální konstrukt, jakýsi motiv k přemýšlení. Filosofové definují víru jako spolehnutí se na něco. Víra však znamená ve skutečnosti NEVĚDĚT.  Víra může být užitečná na začátku duchovní cesty, následně a velmi záhy je však nutno ji přetavit ve VĚDĚNÍ. VÍRA a NADĚJE (rozum) se pak přemění ve VĚDĚNÍ a JISTOTU, díky kterým můžeme naplno prožívat Lásku (srdce). Tato transformovaná triáda je pak pevnou oporou v těžkých chvílích člověka, které vždy přijdou, neboť pozemský život je škola, nikoliv dovolená.  Takto transformovaný jedinec je již nastaven na vidění souvislostí, ve kterých je ukrytá Pravda. Topení se v obsahu a emočních bouřích znemožňuje tento vhled.

Oháníme se až příliš často vědou. Vědecký pozorovatel má úroveň vědomí 450 , génius typu Einsteina 499. Přesto však ani takový velikán nebyl schopen připustit existenci Boha, nebo-li vyšší neměřitelné, nelineární a nepředvídatelné Síly. Věřil v předvídatelný, měřitelný a “uchopitelný” Vesmír. K překonání onoho jednoho bodu na úroveň vědomí 500 je potřeba tohoto pokorného kroku a odevzdání kauzální, příčinné mysli na oltář. Tento krok dokáže vykonat v tuto chvíli pouze 5% populace.  Ve Vesmíru nemá NIC příčinu, ale VŠE má svůj Zdroj. Situace se odehrávají díky kvalitě času, možné  potencionalitě dané chvíle podpořené Vědomím a jeho záměrem.  Zde se pak mohou odehrávat události, které nazýváme zázraky.

V letech 2017-2019, pokud si dobře pamatuji, bylo hlavním tématem zpráv sucho, nedostatek podzemní vody a kůrovec. Vyhlášení odborníci promlouvali k národu a šířili pesimistické odhady. Hovořili o tom, že aby se znovu doplnily zásoby podzemní vod, bylo by zapotřebí několik na sníh nadprůměrně bohatých zim a k tomu by bylo zapotřebí, aby přes zbytek roku nadstandardně pršelo. V tento vývoj byli však velmi skeptičtí. Redaktoři zpráv se toho chytli a začali připravovat pořady o tom, jak v dějinách světa celé národy migrovaly za zdroji a vodou, vše bylo podpořeno obrázky migrantů přejíždějících Středozemní moře na člunech. Opět se šířil mezi lidmi strach. Dokonce bylo v plánu, v případě dalšího nepříznivého vývoje,  “znárodňovat” soukromé studny.  V roce 2020 byla naše pozornost a mediální kampaň upřena jinam,  na nový typ viru. Přestože byla zima 2019/2020  s průměrem 2 stupně Celsia druhá nejteplejší od roku 1961 a srážek spadlo průměrně, ty důležité sněhové srážky, které by zadržely vodu na horách rozhodně nadprůměrné nebyly. Přesto dnes, o rok později, je zásoba podzemních vod téměř doplněna a letošní zima se postará o ten zbytek. Mnoho lidí si neuvědomuje, že se stal zázrak, který se zcela vymykal kauzální příčinnosti : aby se stalo tohle, musí se stát toto. Mimochodem prosakují zprávy, že kůrovec je na ústupu.

Kvalita vědomí a harmonie s ním má naprosto zásadní vliv na životní děje. I když věda učinila na poli kvantové fyziky veliký posun, naráží právě díky omezenosti mysli na domnělý strop.  Ví, že je zde jakási energie (vědomí), která oživuje hmotu, není ji však schopna měřit, aby ji mohla zmapovat a dokázat, protože co dokážeme, tomu už přece musíme konečně uvěřit!!!  Někde jsem četl, že věda se  pohybuje kupředu rychlostí od jednoho hrobu k druhému. Staví ohromné zařízení, investuje miliardy eur a dolarů, aby nakonec potvrdila, o čem již hovoří a realizují východní duchovní směry  několik tisíc let. I vědecká cesta má však smysl. Nejen že poznatky vědy nabourávají rigiditu dogmatické mysli nevědoucích, ale z některých vědců a jejich následovníku se po zjištěních a pokusech stávají duchovní lidé. Jsou svědky například toho, jak se v prázdném vakuu  mohou po zapnutí kamer na něj namířených, objevit znenadání částice a ty díky naší pozornosti a záměru dokonce mění charakter. Po vypnutí kamer opět zmizí. Ten, kdo je svědkem takové události musí zcela jistě zpokornět. Zejména čistě “materialistický” člověk.  Podobný vývoj jsem zaznamenal i u lékařů,  kteří se podíleli na konceptu kraniosakrální terapie a s jejichž životopisy jsem se seznámil.  Když totiž člověk často kontaktuje kraniosakrální systém druhého člověka a prohlubuje svou palpační (pohmatovou) a percepční (naslouchací, vnímací)) schopnost, otevírají se mu “dveře” do hlubších sfér a mystérií vrozených přítomných energií a sil.  A tehdy nastává moment, kdy s úžasem pozorujeme léčivé jevy, které námi doslova prochází, jsme doslova jejich součástí. Přihlížíme tomu,  jak dochází k restrukturalizaci přítomných podmíněných disharmonických sil, které se rozpouštějí, narušují a ustupují, zatímco začíná převládat  harmonické proudění vrozeného Zdraví .  V tomto pokorném údivu se náhle otevírají dveře další…do nové dimenze.

K pokoře si vypůjčím skvělý text psaný Davidem R  Hawkinsem: 
Pokora nespoléhá na nic zvenčí, nýbrž je bezpečna sama v sobě díky své vrozené pravdivosti. Nemá vlastní obsah, nýbrž je postojem zkoumání. Vede člověka k tomu, že se stane badatelem pravdy, který si nestoupá na žádný piedestal. Občas tento proces může vést k období strachu, že se člověk ztratil, pak si ale vzpomene, že ztracenost nevylučuje, že bude nalezen. (viz. Zaslíbení –  Kristova kázání na hoře). Pokora přináší kupodivu sílu, protože je svobodna od viny, jež doprovází pochyby a popírání. Pokud se ego a mysl domnívá, že je schopna poznat Realitu, vede ji to k pýše a bránění vlastních postojů, doprovázenému ovšem podvědomou vinou. Ego se vrhá do bojů “za pravdu” a nesouhlas považuje za zlo. Ego vnímá Pravdu jako svého úhlavního nepřítele, který jej ohrožuje.

Z výše uvedeného textu vyplývá, že jakýkoliv jiný než pokorný postoj vede k podvědomé vině. Takto prožívaná vina poté může evokovat požadavek trestu, který si sám “viník” přitáhne či vytvoří. (tohle si přece zasloužím).   Naše vnímání viny a trestu je velmi pokřivené. Společnost je jaksi naprogramovaná na to, že “to dobře skončit rozhodně nemůže”. Podpořeno je to i “svatými” texty (Bible – úroveň vědomí 475 je zakončena apokalypticky vyznívající knihou Zjevení – úroveň vědomí 70), či všudypřítomnými symboly kříže s umučeným Ježíšem lemující silnice, “zkrášlující” naše obydlí či houpající se na našem krku. Kdyby byl Ježíš oběšen, měli bychom snad všude šibenice s visící postavou? Symbol kříže Ježíš nikdy ve svém kázání nepoužil. (svalovým testem ověřeno jako pravda). Samotný symbol kříže může být vnímán jako symbol přítomnosti, kdy se v průsečíků potkává prostor a čas. Symbol kříže (popravčí nástroj) s umučeným Ježíšem však vykazuje hodnotu 40 a vypovídá o vítězství ega nad Pravdou a Láskou !!! Je to snad to, co si zde na Zemi přejeme?  Tento symbol je  tedy velmi oslabující a když jsem měl možnost svalovým testem  testovat majitele křížku na krku, nenašel jsem doposud ani jediného člověka, kterého by tento symbol posiloval, spíš naopak. Když si testovaná osoba sundala křížek z krku, vykazovala mnohem větší svalovou silu. S křížkem na těle je narušen a prudce oslaben akupunkturní, nervový a imunitní systém člověka. Přesně opačně pak působí například obrázek Panny Marie s Ježíškem na svých rukou.  To jen jako příklad k pochopení,  jak mohou fungovat některé symboly a jaká energie z nich vyzařuje, jaká energie a kód byly napříč věky do nich vloženy a co používáním těchto symbolů podvědomě tvoříme.

Obrázek vykazuje kalibraci 1000


Chceme-li se jako společnost uzdravit, musíme započít u uzdravení jednotlivce. Každý jeden člověk, který žije v rovnováze a jehož vědomí se nachází v pozitivních sférách, kdy již dávno opustil pozici oběti , která očekává že spása, štěstí a láska přijdou někde zvenku, má pro společnost velmi velkou cenu. Takový člověk mnohonásobně vyrovnává negativitu světa.  Jeden člověk s úrovní vědomí 500 vyváží negativitu 750 000 lidí s úrovní vědomí pod 200.  S postupným vzestupem úrovně vědomí pak tato schopnost narůstá logaritmickou řadou. (Zdroj: Moc versus Síla, David R. Hawkins).  Díky tomuto zjištění tedy dostáváme odpověď, jak zde na Zemi udržujeme relativní mír a stabilitu, když se 77% světové populace nachází svým vědomím pod úrovni vědomí 200. (převažujícími motivy pro rozhodování jsou buď strach ze ztráty nebo očekávání zisku).   Nebýt  vědomých jedinců s vysokou úrovní vědomí, ve společnosti by dříve či později začalo dominovat  dobývající a pomstychtivé ego, jehož jedinou motivací je získání převahy, majetku a tzv. nastolování “spravedlnosti”.  Každý uvědomělý člověk má tedy velmi velkou hodnotu pro celou společnost a celou Zemi.  Není důležité rozhlížet se a hodnotit, zda-li má smysl či nemá smysl vnitřní práce, protože můžeme nabýt dojmu, že vše je ztraceno. Zde totiž hovoří opět hodnotící ego dívající se na svět úzkoprofilovým pohledem nechtíc se vzdát své pozice.  Obecně platí, že co je ztráta pro ego a mysl (pohodlí), to je ziskem pro duši (vědomí).   To jediné, co si z tohoto hmotného světa odnášíme je kvalita našeho vědomí, a to pak určuje naší další cestu a osud.  Tímto se zabývejme. 

Krásná fotka focená Danem 25.11. 2020

Uzdravení z nějaké nemoci je závislé na ochotě hledat nové perspektivy vnímání vlastního života a posilovat schopnost odolávat vnitřním strachům, jež se dostavují souběžně s otřesením starých systémů víry. Je nezbytné mít odvahu vydržet dočasné nepohodlí a zvládnout mysl, která má sklon odolávat změně kvůli své pýše. Aby tedy bylo možné uzdravit lidstvo, může být nezbytné odtrhnout celé populace od životního stylu založeného na zášti, pomstě a útoku. Lidé na těchto svých smutcích lpí.”   David R. Hawkins.  (úroveň vědomí tohoto odstavce je 998). 


 “Jen ten, kdo se prostřednictvím lásky stal vědoucím, bude osvobozen z kříže příčiny a následku, na nějž jej přibila neznalost. Jen láska může ukončit koloběh znovuzrození“.  Hans Sterneder (Píseň věčnosti). 

Zdroje:
Osud jako šance – Thorwald Dethlefsen

Moc vs. síla – David R. Hawkins

Já, realita a subjektivita – David R. Hawkins

Magické dítě – Joseph Chilton Pearce