Mnohem důležitější je samozřejmě těmto traumatickým událostem předcházet. Je v naší moci výrazně ovlivnit to, co se bude odehrávat. Na porod je potřeba kvalitní přípravy, na kterou mají rodiče 9 měsíců! Pokud nepřipraveni dorazí do porodnice, je velmi pravděpodobné, že nebudou autoři krásného porodního příběhu, nýbrž figurkami nehezkého porodního dramatu. Devítiměsíční příprava (kromě technických záležitosti – výběr porodnice, sestavení porodního plánu apod. ) zahrnuje přípravu fyzickou, mentální (psychickou) a spirituální.. Patří sem klidný a harmonický vztah rodičů (dítě zažívá to, co zažívá matka). Kvalitní strava, odpovídající fyzická aktivita. Dále komunikace s miminkem, napojení se na jeho potřeby, práce s pánevním dnem a uvolnění svalu musculus psoas (v těchto věcech je výrazně nápomocná kraniosakrální terapie). Velmi důležitý je také výběr porodnice. Zde nám může napovědět procento císařských řezů, otázka možnosti volby polohy v druhé době porodní, vstřícnost personálu, vlídnost prostředí. Velmi důležité je sestavení porodního plánu a vyjednání jeho akceptace, což je úkol doprovodu rodičky. Po celou dobu těhotenství je dobré se obklopovat ženami, které rodily hezky a bez komplikací, naslouchat těmto porodním příběhům, sledování pěkných porodů na internetu a pomáhá také vizualizace porodu. (jak by měl porod vypadat). V posledním trimestru je důležitá péče o hráz rodičky (masáž hráze olejem).
Pro domácí porod je zásadní mnohem důslednější příprava a to obou rodičů. Bez podpory muže a nejbližšího okolí nemá vůbec smysl se do této disciplíny pouštět. Je důležitá volba kvalitní porodní asistentky (o této problematice píši níže), komunikace s ní po celou dobu těhotenství a důkladné předporodní vyšetření (stav placenty, pupečníku, krevní obraz a Rh faktor ženy). Důležitá je taky volba alternativy k domácímu porodu (sbalená taška do porodnice, výběr porodnice, porodní plán). Zde více než jinde funguje zákon polarity a je potřeba s ním pracovat. Tzv. odpírači zdravotnického systému končí většinou tam kde nechtějí být, a to v porodnici. Domácí porod je tedy náročná disciplína, který vyžaduje stoprocentní zdravotní stav ženy s nízkorizikovým těhotenstvím a podporu okolí.
Císařský řez : Dítěti není umožněn rituál přechodu. Miminko je přirozeně naprogramováno, aby prošlo porodními cestami a jeho systém je v aktivaci pro provedení dynamiky těchto pohybů. Když se cesta neuskuteční a nedojde k vykonání potřebné dynamiky, nedojde k zážehu komorového systému mozku (termín využívaný v kraniosakrální biodynamice ). Při průchodu porodními cestami, je hlavička dítěte stlačena díky volným lebečním švům s ještě nedovyvinutými lebečními kostmi, a při opuštění porodních cest se hlavička zase uvolní. Tím získá komorový systém mozku biodynamický impulz – akceleraci a mozkomíšní mok je napotencován. V případě, že k této dynamice nedojde, člověk může být v životě poloviční, chybí mu energie a „tah na bránu“. Stejně jako se neprodral porodními cestami, má problémy se prodrat životem. Pouze začátkuje – neukončuje. Je pro něj příznačná slabá vůle. Velmi často rezignuje, stejně jako se to stalo u porodu. V životě pokračuje ve strategii „ale to se přece nevyplatí“, „proč bych se vlastně namáhal“, „abych to dokázal, musím se vzdát a pak mě někdo zachrání“. Často se nechávají takto porozeni lidé vmanipulovat do vztahu pachatel – oběť – zachránce.
Císařský řez lze provést tak, aby měl co nejmenší dopad na zdraví dítěte. K tomu je zapotřebí, aby byl proveden až po začátku porodních bolestí, kdy se vyplaví adrenalin a ten přijímá i dítě. Adrenalin pak hraje velikou roli při dozrávání plic. V případě předem plánovaných císařských řezů bez porodních bolestí jsou děti oslabeny v této oblasti a častěji ohroženy nemocemi dýchací soustavy (astma, zápaly plic apod.)
Samostatnou kapitolou je monitorování srdečních ozev dítěte pomocí kardiotokografu v průběhu porodu. Podle nejnovějších výzkumů nepřináší lepší výsledky novorozenecké nemocnosti či umrtnosti, ale pouze zbytečně zvyšují míru císařských řezů. https://cerebralpalsynewstoday.com/2016/12/09/electronic-fetal-monitoring-no-benefits-plenty-of-harm
Předčasné přestřižení pupeční šňůry: Pupečník by se neměl stříhat pokud ještě pulzuje, protože dochází k pozvolnému přechodu k samostatnému dýchání plícemi. Dítě ještě není připraveno na sycení z vnějšího světa a potřebuje se dosytit fyzickými a emočními látkami z bezpečí dělohy, které zná. Zároveň dostává z placenty své první a nejdůležitější očkování.
Smývání mázku: Jde o první přírodní pleťový krém, který je potřeba vmasírovat do kůže miminka, aby podpořil zdravé imunitní reakce.
Oddělení miminka od matky po porodu: Naprosto zásadní chyba! Novorozenec by neměl být od matky oddělen!. Je potřeba neustálé blízkosti matky a co nejvíce tělesného kontaktu nahého těla – kůže na kůži. Podle nejnovějších výzkumů elektromagnetickou rezonancí, jemné vzorce srdeční frekvence matky a dítěte jsou do vzdálenosti 3,5 metrů synchronní. Větší vzdálenost má za následek aktivaci sympatiku dítěte (vyplavení stresových hormonů) a trvá-li tato situace moc dlouho, může dojít k trvalé aktivaci až zahlcení miminka. Dítě je pak apatické, nereaguje na vnější vlivy nebo naopak. Můžeme je označovat za „hodné“ nebo je přehnaně ostražité. Nedojde-li k nápravě citlivou, trpělivou a láskyplnou péči rodičů, v případě zvlášť těžších případů terapeutickou intervencí, zpravidla se to odrazí na vztazích jedince s partnery a jeho okolím v dospělosti.
Je potřeba připomenout, že jedním z důsledků porodního traumatu může být i neschopnost dítě počít či odmítání mateřství, kdy podvědomí ženy vnímá potencionální porod jako velké nebezpečí čí život ohrožující stav.
Velkým tématem, které patří k porodu a následným komplikacím je také poloha ve které žena rodí a téma nástřihu. Pro porod je zcela nevhodná poloha v leže na zádech. Tato poloha je výhodná jedině pro lékaře, kteří mají dobrý přehled! Žádná žena si tuto polohu dobrovolně nezvolí, pokud má možnost volby. Naopak využívá takových poloh, aby se mohla svobodně pohybovat a pomáhat dítěti při průchodu porodními cestami, oběma zároveň významně pomáhá gravitace. První ženou, která porodila v poloze v leže na zádech, byla žena Ludvika XIV. (Král Slunce) ve Francii. Všechny ženy do té doby rodily v kleče, ve stoje nebo v podřepu. Nejsou známy žádné zobrazení porodů v leže na zádech před rokem 1690. Sluneční král rozhodl aby žena rodila v leže, díky čemuž mohl lépe přihlížet. Při porodu v leže na tzv. koze, gravitace není využíváná, žena i dítě se mnohem více namáhají, žena si leží na kostrči, která by se měla až o 3,5 cm otevřít a uvolnit průchod dítěti. Zároveň je při každé kontrakci stlačována dutá žila a porod se prodlužuje až o 3,5 hodiny. Porod se pouze komplikuje, je mnohem bolestivější a mnohdy je použit i nástřih, který většina žen vnímá velmi negativně a odnáší si zážitek podobný sexuálnímu zneužití. (téma bylo předmětem psychologických výzkumů). V místě nástřihu může žena pociťovat po zbytek života diskomfort a problémy v sexuální oblasti.
Vnímám porod a porodní otisky jako zcela zásadní zkušenost pro další život. Těžké situace však můžeme prožít ještě mnohem dříve a dnes známe také termíny jako trauma při početí (vynucený sex, umělé oplodnění) či prenatální traumata ( připouštění možnosti potratu, partnerské neshody či invazivní lékařská vyšetření, např. amniocentéza). Tyto i jiné události pak mohou být příčinami velmi komplikovaných příchodů na svět, neurologických patologií či tělesných postižení. Dobrou zprávou je, že mnoho rodičů je již dnes opravdu uvědomělých. Jsou si vědomi toho, že jsou tvůrci svých životů, nikoliv obětmi, a přistupují k rodičovství jako k velkému závazku. Vždyť děti nejsou naše, máme je pouze propůjčeny a našim úkolem je udělat maximum v rámci našich možností a informací. Na počátku toho všeho by však měla být schopnost zpracovat své bolestné zážitky, abychom je nepředávali dál. Za svá traumata nemůžeme, neseme však za ně zodpovědnost!
Situace kolem porodnictví v ČR je i nadále velmi složitá. Žena by měla mít právo rodit tam, kde se cítí bezpečně. Ať už je to porodnice, porodní dům či porod doma. Naše legislativa to nepodporuje. Západní vyspělá Evropa, ke které se hlásíme, je v této otázce zcela jinde. Porodní domy v ČR neexistují (článek píši na počátku roku 2017) a domácí porody jsou větším rizikem než musejí být, jelikož přítomnost kvalitních porodních asistentek u porodu doma je podle naší legislativy mimo rámec zákona a porodní asistence hrozí nemalá pokuta (statisíce korun). Tím se porody stávají méně bezpečnými, jelikož právě zkušená porodní asistentka dokáže včas rozeznat komplikace. V případě, že se domácí porod zkomplikuje a rodící žena musí být převezena do porodnice, přístup lékařů k ní je odpovídající…
