REKONEKTIVNÍ OŠETŘENÍ  |  KRANIOSAKRALNÍ OSTEOPATIE  |  MASÁŽE

Roman Michna

Telefon

+420 603 892 891

E-mail

roman@studiosolaris.cz

Neutralita

Při setkáních s lidmi v posledních dnech vyvstávalo jako hlavní téma téma neutrality. Pročítám si pravidelně text věnovaný této úrovni vědomí a jejím principům z knihy Vzestup po úrovních vědomí (úroveň vědomí 910) autora Davida R. Hawkinse (úroveň vědomí 992). Neutralita (úroveň vědomí 250) je úroveň vědomí, která nikoho nepoškozuje a všem prospívá. Ego již opustilo nízké energie, kdy je motivováno hněvem a pýchou, která chce hodnotit, soudit, trestat a napravovat „nespravedlnost.“ Již se vymanilo z role oběti, která přitahuje svého tyrana a vzdává se obviňování. Dosáhne-li této úrovně vědomí jednotlivec, rozhostí se uvnitř jeho vědomí mír. Takový člověk má hezké vztahy, dobré zdraví, daří se mu v partnerském a rodinném životě. Je vyhledáván druhými lidmi pro svou nekonfliktnost a energii pohody kterou šíří. Převládne-li tato úroveň vědomí jako průměrná úroveň vědomí obyvatel státu, je zde nastaven trvalý mír. Obyvatelům se daří lépe a lépe, prospívají zdravotně i ekonomicky. Klesá míra nezaměstnanosti, kriminality, je zde lepší přístup ke vzdělání a obyvatelé fungují na bázi sounáležitosti a vzájemnosti. Tento stát má pak dobré vztahy s ostatními státy, je otevřen další spolupráci a prosperitě. Byť je v tuto chvíli průměrná úroveň vědomí v ČR 315,  stále se pod úrovni vědomí 200 nachází 77% obyvatel. (Měli bychom zbystřit, protože poprvé od roku 1989 klesla průměrná úroveň vědomí  v ČR, a to výrazně,  z 345 – leden 2020 na stávajících 315 – únor 2022, a to díky našemu přístupu k virovému onemocnění a zavedení destruktivních restriktivních opatření – úroveň vědomí 165).  Mám tedy silnou potřebu se podělit o tento uzdravující a pozitivní text o neutralitě s ostatními. Při jeho čtení můžete vnímat na těle příjemné pocity a může se dostavit příliv energie. Níže naleznete jeho plné znění. David R. Hawkins daroval svou modrost a vědění světu, na jeho texty se nevztahují autorská práva a je možno je libovolně šířit. Bude-li Vás oslovovat, šiřte jej prosím, protože je to potřeba. Velké díky.

 

NEUTRALITA (úroveň 250)

 

Úvod

     Na hladině, kterou jsme nazvali „neutralita“, se díky uvolnění postojů z nižších úrovní stává energie velmi pozitivní. Pod úrovní 200 má vědomí tendence vidět protiklady a zaujímat pevná stanoviska, která jsou člověku ovšem na škodu, neboť svět není černobílý, nýbrž komplexní a plný mnoha faktorů. Když člověk zaujímá dualistické pozice, vytváří tím polarizaci, a tudíž odpor a rozdělení. Stejně jako v bojových uměních se i zde strnulý postoj stává slabým místem, protože co není schopné se ohnout, je náchylné k prasknutí. Neutralita se však povznesla nad bariéry a odpor, které rozmělňují osobní energii, a umožňuje tak flexibilní, neodsuzující přístup k problémům. Být neutrální znamená nezáviset na výsledcích. Když „není po našem“, nechápeme to jako porážku ani jako cosi ohrožujícího či frustrujícího. Na úrovni neutrality si můžeme říct: „Dobrá, jestli nedostanu tuhle práci, najdu si jinou.“ To je začátek vnitřní jistoty. Pociťujeme-li svou vlastní sílu, nedáme se tak snadno zastrašit nebo pohánět k tomu, abychom něco dokazovali. Očekáváme, že život i se svými vzestupy a pády bude v podstatě v pořádku, pokud rány správně přijmeme. Takto vypadá postoj úrovně 250. Na hladině neutrality mají lidé základní pocit pohody, jisté důvěry v sebe, že zvládnou ve světě žít. Žijí v bezpečí. Snadno se s nimi jedná a vztahu s nimi není třeba se obávat, jelikož nemají zájem o konflikt, soutěž ani o obviňování. Jsou uvolnění a v zásadě emočně vyrovnaní. Jejich postoj není posuzovačný a nechtějí řídit chování druhých. Jejich neutralita vede k větší svobodě, kterou dopřávají sobě i ostatním.

 

Popis úrovně neutrality
     Na úrovní neutrality na rozdíl od úrovně odvahy nedominuje dualistické vnímání, protože se zbavila stanovisek, která by bránila odvaze pochybami, úzkostí nebo pocitem neznalosti. Protože se citově nevážeme na určitý výsledek ani netrváme na narcistických cílech (aby bylo „po našem“), dostavuje se svoboda. Neutralitu nezajímá egoistické vítězení, ovládání ostatních či zisk. Je spokojena s tím, když je přitažlivá, nemusí se propagovat. Je přívětivá a nemá sklony shánět a přivádět další lidi na stejnou víru. Neřídí se pozlátkem důležitosti, ale ani samu sebe nesnižuje ani neumenšuje do falešné pokory. Nezajímá ji přesvědčování lidí, nátlak na ně, zastrašování ani vyhrožování. Na úrovni neutrality jsme svobodni od toho, abychom ostatním či sobě „něco dokazovali“. Krom toho nás neláká poukazování na různé problémy ani nic nechceme obhajovat. Neutralita je mírumilovná, váží se klidu a míru. Jde zároveň o úroveň bez domáhání, nátlaků a narcistických potřeb. Člověk se o věci zajímá, ale zároveň se emocionálně neangažuje, takže může zůstávat v klidu a chovat se nekonfliktně, protože „o nic nejde“. V neutralitě se nevyskytuje „vyhrávání“ ani „získávání“. Je poměrně soběstačná a spokojená s tím, jak věci jsou. Zastává přístup „ber, nebo nech být“, tedy postoj sebejistoty a vnitřní hodnoty, která nepotřebuje nic od ostatních. Úroveň neutrality je příjemná a relativně svobodná od úzkosti, protože výsledek nespojuje se svým přežitím. Zdroj štěstí si tudíž nepromítá ven na ostatní lidi nebo vnější svět, takže zůstává v poměrně bezkonfliktní vnitřní jistotě a svobodě. Zároveň přiměřeně nepodléhá sociální úzkosti a pocitu ohrožení, a tedy ani paranoie. Její uvolněný přístup ji umožňuje srdečnost, jelikož k ničemu nepotřebuje souhlas ostatních. Svoboda neutrality je následkem odhození zatvrzelých stanovisek, podmínek a očekávání. Narcistické požadavky a egocentrické potřeby již nedominují. Člověk tudíž netrpí pocitem nedostatku ani není hnán tužbami, chtěním nebo nutkáním „něco dělat“ nebo zaujímat určité postoje ke společenským problémům. Je flexibilní.
     Důvěřuje, že Bůh je dobrý a neodsuzuje, takže spoléhá na Boží moudrost, která počítá s lidskými omezeními. Bůh je pro něj spíše zdrojem svobody, neboť mu již nehrozí, není třeba se jej bát nebo jej nenávidět a tudíž popírat. Ve společnosti se tato úroveň vědomí projevuje lehkosti soužití. Neutralitu nezajímají konflikty či účast v revolučních hnutích a protestech. Někdy bývá okolím mylně považována za pasivitu, zatímco ve skutečnosti jde o stabilitu, která změnu neprosazuje, ani ji neodporuje. Vyrovnanost neutrality umožňuje vyvažovat sociální excesy a najít před rozjitřenými emocemi útočiště, kde je možné se zamyslet a v klidu věci vyhodnotit.

 

 

Fungování ega na úrovni neutrality
     Zaujímání pevných stanovisek vede k dualistickému vnímání, jež je důsledkem egoistického pokřivení a vnitřní neschopnosti ega uvažovat přesně. Dojmy promítané vně se mu pletou se skutečností a s představami ztráty nebo zisku. Neutralita je oproti tomu důsledkem nepřipoutanosti a je tedy poměrně prosta zkreslení a promítaných hodnot, názorů atd. Důležité je rozlišovat mezi nepřipoutanosti a negací, odstupem od života. Ten vede ke lhostejnosti, která slouží jako obrana proti strachu z připoutanosti. Pokud si člověk buduje od života odstup, začíná se nudit, stává se plochým a snižuje se jeho živost a radost s existence. Pokud pokračuje důsledně dále, cesta negace jej nakonec dovede až k Prázdnu, které je často mylně považováno za cosi souvisejícího s osvícením, neboli Buddhou popisovaným staven anattá (ze sanskrtu). I když je Prázdno stavem velmi působivým, protože je nelineární, konečným nejvyšším stavem je Všechno. V prázdnu chybí Božská Láska, která je také nelineární. Skutečně všechno se od Ničeho empiricky velmi, velmi liší. (Více v kapitole 18).
     Cesta do stavu osvícení vede přes nepřipoutanost a nikoliv přes negaci. Je důležité si zde uvědomit, že v rámci lineárna je obsažena nelineární energie vědomí samotného, a že nepřipoutanost znamená nezávisení na formě. Nepřípoutanost znamená, že v člověku není ani přitahování, ani odporování. Negace, odstup od života, vede naopak k odporu, vyhýbání a snižování hodnoty věcí. Nepřipoutanost osvobozuje od lákavosti očekávání zisku a dalších domnělých hodnot, které si člověk promítá do budoucnosti. Neutralita umožňuje radost ze života, protože se nebojí ani toho, že ji bude něco přitahovat, ani toho, že bude muset něčemu odporovat. Život vnímá spíše jako hru, než jako vážný zápas. Tak tomu učí i taoismus: Proudu života nemáme odporovat, ani jej vyhledávat. Plyne bez naší námahy a existence je příjemná, neklade podmínky a pluje jako plovák na moři. „Máme svět přes ramena jako volný plášť“, jak to doporučoval František z Assisi.
     Každodenní život se stává zábavou, nic není tak důležité a nezáleží tolik na výsledku. O nic nejde, nebojíme se ztráty a a ego se nenafukuje díky zdánlivým ziskům. Kde úroveň odvahy vidí výzvy, neutralita vidí principy a návody, nikoliv požadavky a přísná pravidla. Pro neutralitu je v pořádku cokoliv přijmout, nebo také odmítnout, neboť nic se nemusí dokazovat, získávat a nic není možné ztratit. Proto neutralita umožňuje pružnost a svobodu od posuzování i starosti o to, „jak to dopadne“.
     Z pohledu psychoanalýzy na úrovni neutrality zdravé a normální funkce ega úspěšně vyvažují vnitřní a vnější život. Člověk je schopen rozpoznat, kdy v něm působí primitivní impulz, a dokáže jej odmítnout jako nežádoucí. Intelekt není zatížen vlivem pokroucených emocí, takže může zdravě zkoumat skutečnost a jedinec se ve společnosti dobře začleňuje. Svědomí (superego) je umírněno, takže již není nadále třeba promítat si vnitřní postoje na ostatní. Člověk přijímá svou lidskou přirozenost včetně živočišných instinktů, takže ji již nemusí popírat, potlačovat, odstrkovat nebo promítat na druhé. Neutralita tedy stinné stránky fyzického, emocionálního a společenského života neodsuzuje.
     Na úrovni neutrality je člověk díky tomu, že nezaujímá obranná ani jiná zatvrdlá stanoviska, provázen pocity bezpečí, takže je svoboden od strachu, posuzovačnosti a viny. Uleví se mu také od narcistického chtění. Neutralita není ani cynická ani pesimistická, ani neverbuje lidi pro pozitivní cíle. Přijímá pokrok, změnu a vývoj vědomí bez odporu, ale i bez očekávání. Prostě si pluje řekou života, kterou se rozhodla akceptovat. Nejde o pasivitu ani o lhostejnost.

 

Překročení úrovně neutrality
     Klid a mír neutrality je vítanou úlevou pro ty, kteří překročili nižší úrovně a přežili jejich vnitřní muka. Mohli bychom říci, že duše, která si klestila cestu pralesem a močály beznaděje, deprese, úzkosti, viny, strachu a zoufalého hledání zisku, pochvaly a pozemského bohatství, jež se ji stejně rozpadlo v prach, dorazila do „zotavovny“. Neutralita namísto toho aby litovala, pohlíží na minulost jako na zdroj informací a jako na učební proces. Mnoho lidí se rozhodne na této úrovni oddechu a vnitřního hojení zůstat po zbytek života.
     Neutralita je sice v porovnání s úrovněmi pod sebou subjektivně velmi příznivým stavem, není však ještě projevem radosti a Boží záře, lásky a soucitu, které život povznášejí. Neutralita život ani neničí, ani mu neodporuje, ale také do něj nijak aktivně nepřispívá. Prochází jim jako neodporující účastník. Tato úroveň je tichá, do panoramatu života nic nepřidává, ani z něj nic neubírá. Člověk je vděčný, že unikl z vnitřního vězení plného zrcadel tím, že se podvolil a vše pustil. Prožívá svobodu od nutkání „něco mít“ nebo „něco muset“. Již nemusí „vítězit“, „stát se úspěšným“ či získávat společenské přijetí a obdiv. Nemusí mít ani „pravdu“ a nemusí „řešit“ světové problémy. Protože však žije v souladu s duchovními principy, vědomí se dále rozvíjí a to i tak, že přicházejí inspirace, které se táží na souhlas naší vůle. Vnitřní rovnováha se pak na stupnici posouvá od neutrality více k pozitivní straně díky našemu záměru, podporovanému vírou, a díky sílícímu pozitivnímu smyslu života.
     Protože neodporujeme, duchovní energie lásky opět navštíví naší duši, a ta začíná hledat ještě vyšší úrovně vědomí a sebeprojevu. Modlíme se a uctíváme Boha, a potenciál dalšího rozvíjení bezpodmínečné lásky a soucitu nás přitahuje ke stále většímu zalíbení v kráse a k duchovnímu pokroku. Díky neodporování tak otevíráme dveře Milosti Božské energie, která pohání vývoj vědomí kupředu. To Jejím působením se stane, že naše vůle souhlasí a jsme přitahování k Bohu hřejivosti záře samotné Boží Lásky. Aktivace našeho duchovního potenciálu je důsledkem neodporování, při kterém se jako květ otevřeme a reagujeme na zahřívající sluneční paprsky, sami od sebe, díky vlastnostem, které nám byly darovány a vštípeny již při Stvoření.